Nářečí českého jazyka

Bronislav Stupňánek – Alena Vondráková

Nářečí českého jazyka. Nářeční skupiny a podskupiny

Mapa vymezuje územní rozsah nářečních skupin a podskupin českého národního jazyka okolo roku 1960. Je postavena na datech z tehdejších výzkumů, ať už publikovaných, nebo nepublikovaných, ale aplikuje současnou klasifikaci nářečí včetně terminologie a moderní metody mapování. Ty umožňují různorodá data systematicky propojit. Mapa krom oblastí tradičních nářečí detailně vyznačuje také oblasti pohraničí, tedy oblasti, které byly po poválečném odsunu Němců dosídleny českým obyvatelstvem, čímž vznikla teritoria nářečně smíšená.

Mapa ke stažení zde [4 MB]

Klasifikace nářečí

Nářeční skupiny a podskupiny zobrazené na mapě jsou definovány na základě současné klasifikace nářečí českého národního jazyka. Tato klasifikace jde do větší podrobnosti, než jaká je zobrazena na mapě – vedle skupin a podskupin vymezuje rovněž úseky a typy. Vzhledem k tomu, že kolem roku 1960 již nebylo možné jasně a jednoznačně stanovit hranice nižších hierarchických jednotek kvůli pokročilým nebo již završeným procesům nivelizace a rozpadu některých typů, zůstává mapové zpracování omezeno pouze na dvě nejvyšší úrovně klasifikace. Toto řešení zároveň odpovídá metodologickým potřebám projektu JaMap (Jazyková paměť regionů České republiky. Metody strojového učení pro uchování, dokumentaci a prezentaci nářečí českého jazyka), v němž jsou nářeční trénovací data systematicky tříděna a zpracovávána právě na úrovni nářečních skupin a podskupin.

1 ČESKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA
	1-1 severovýchodočeská nářeční podskupina
		(typy: podještědský a podkrkonošský, východolitomyšlský, náchodský)
	1-2 středočeská nářeční podskupina
		(typ: lounsko-litoměřický)
	1-3 jihozápadočeská nářeční podskupina
		(úseky:	- západočeský, typy: domažlický, manětínský, stříbrský,
			- jihočeský, typy: doudlebský, prachatický)
	1-4 českomoravská nářeční podskupina
		(typy: žďársko-bystřický, jemnický)

2 STŘEDOMORAVSKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA
	2-1 centrální středomoravská nářeční podskupina
	2-2 jižní středomoravská nářeční podskupina
		(typy: znojemský, tišnovský, židlochovický)
	2-3 západní středomoravský okrajový úsek
		(typy: zábřežský, kunštátsko-budějovický)
	2-4 východní středomoravský okrajový úsek
		(typy: týnecko-tištínský, kojetínsko-přerovský, slavkovsko-bučovický)

3 VÝCHODOMORAVSKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA
	3-1 jižní východomoravská nářeční podskupina
		(typ: kyjovský)
	3-2 severní východomoravská nářeční podskupina
		(typy: hranický, kelečský, spálovský, starojičínský)
	3-3 kopaničářská nářeční podskupina

4 SLEZSKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA
	4-1 slezskomoravská nářeční podskupina
		(úseky: - západní slezskomoravský, typy: západoopavský, branický, baborowský,
			- východní slezskomoravský, typ: hornoostravický,
			- jižní slezskomoravský)
	4-2 slezskopolská nářeční podskupina
		(typy: karvinský, bohumínský, těšínský, jablunkovský)

5 NÁŘEČNĚ NEPŮVODNÍ LOKALITY
	5-1 severozápadočeské pohraničí
	5-2 jihozápadočeské pohraničí
	5-3 severomoravské pohraničí
	5-4 jihomoravské pohraničí

Vymezení nářečních skupin a podskupin

Jednotlivé skupiny a podskupiny jsou vymezeny, pokud je to možné, prostřednictvím výrazných hláskoslovných izoglos. Jsou to např. známé izoglosy mezi ej, ou (hloupej) / é, ó (hlópé) / ý (í), ú (hłúpý) a izoglosa důsledného krácení vokálů (hłupy), které společně vymezují čtyři základní nářeční skupiny. Ale jde i o izoglosy jako r namísto ř vymezující kopaničářskou podskupinu nebo přítomnost měkkých retnic b’, p’, m’, v’, f’ rozhraničující severní a jižní východomoravskou nářeční podskupinu. Pro takové izoglosy máme z doby počátku druhé poloviny 20. století velké množství různorodých dat. Dosti často je jejich přesnost na takové úrovni, že víme i mezi kterými dvěma částmi obce izoglosa vedla, tedy jde o přesnost prakticky absolutní. Taková data je možné bez dalšího kombinovat, a kdyby pokrývala celé území českého národního jazyka, byla by tato mapa dílem čistě kompilačním. Vyskytují se však i případy, zejména v oblasti české nářeční skupiny, kdy není možné vést hranici na základě jednoznačné izoglosy. Ještě jinde takovou izoglosu máme, ale není popsána nebo zakreslena s nejvyšší možnou přesností nebo její přesnost kolísá. V takových případech byl průběh hranice dopočítán prostřednictvím interpolací.

Interpolace

Vedle tradičních mapovacích technik byla v mapě využita i metoda interpolace bodových dat. Ta umožňuje vypočítat nejpravděpodobnější hranici mezi jevy na základě informací, které máme z okolních bodů (např. z lokalit nářečního výzkumu). Je to metoda, která umožňuje systematicky kombinovat heterogenní a nerovnoměrně rozmístěná data a tak dospívat k přesnějšímu obrazu o hranicích jevu v mapě. V případě této mapy byl využit softwarový nástroj ProMAP, který byl vyvinut přímo pro výpočet nářečních izoglos, a byla zkombinována data z velmi rozmanitých zdrojů různých povah i metodik: mapy, vědecké i studentské práce, nahrávky, dotazníky, kartotéky i demografické tabulky.

Pohraničí

Posledně jmenovaný typ zdroje byl použit pro stanovení hranic pohraničí, počítaje v to i původní německé jazykové ostrovy, které se nacházely ve vnitrozemí. Migrace související s druhou světovou válkou mírně okleštila území, na kterém se tradiční dialekt do té doby vyskytoval. Porovnáním předválečných a poválečných údajů bylo možné rekonstruovat, kde se populace ve větší míře obměnila a kde naopak zůstala relativně stabilní.

Hlavní zdroje dat:

Archiv lidového jazyka. Brno: Ústav pro jazyk český AV ČR. [Interní materiál.]
Archiv zvukových záznamů nářečních promluv. Brno: Ústav pro jazyk český AV ČR. [Interní materiál.]
BARTOŠ, Josef et al. 1967–2011. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. I–XVI. Ostrava: Profil (I–XII); Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci (XIII–XVI).
BĚLIČ, Jaromír. 1972. Nástin české dialektologie. Praha: SPN.
BĚLIČ, Jaromír. 1954. Dolská nářečí na Moravě. Praha: Nakladatelství ČSAV.
Dotazník pro výzkum českých nářečí. Brno: Ústav pro jazyk český AV ČR. [Interní materiál.]
KOPEČNÝ, František. 1957. Nářečí Určic a okolí. Praha: Nakladatelství ČSAV.
RŮŽKOVÁ, Jiřina – ŠKRABAL, Josef (eds.). 2006. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. I–II. Praha: Český statistický úřad.
STUPŇÁNEK, Bronislav – VONDRÁKOVÁ, Alena. 2022. Vybrané jevy hláskoslovného vývoje českých nářečí ve 20. století. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
STUPŇÁNEK, Bronislav. 2024. Dataset k mapování nářečních hranic. Verze 0.1. Brno: Ústav pro jazyk český AV ČR. [Interní materiál.]
UTĚŠENÝ, Slavomír. 1960. Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha: Nakladatelství ČSAV.
VAŠEK, Antonín. 1960. Nářečí rožnovsko-meziříčská. I–II. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. [Dizertační práce.]
VORÁČ, Jaroslav. 1955–1976. Česká nářečí jihozápadní. Studie jazykově zeměpisná. I–II. Praha: Nakladatelství ČSAV.

Hlavní použitý software:

ŠTRUBL, Ondřej – NÉTEK, Rostislav – STUPŇÁNEK, Bronislav. ProMAP 1.0. Brno – Olomouc: Ústav pro jazyk český AV ČR – Univerzita Palackého v Olomouci, 2022. Dostupné z <https://www.ceskanareci.cz/geoportal/promap/>.

Jak citovat:

STUPŇÁNEK, Bronislav – VONDRÁKOVÁ, Alena. 2024. Nářečí českého jazyka. Nářeční skupiny a podskupiny. Verze 1.0. Brno: Ústav pro jazyk český AV ČR – Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. [online] Dostupné z <https://www.jamap.cz/download/mapa-narecni-skupiny.pdf>.

ja.map