Zvukové ukázky diferenčních hláskových jevů: labializované á (ḁ́)

Informátor: Jedlo se hoďňe s té mḁ́ke, hoďňe se peklo. Da*, ba*, bábufk*, babofka bela, be*, do, ve špurherťe se uďelal voheň, protože to už babinke musele vjeďet, jak se má zatopit, abi se to nespálelo. Dal se, do tróbe se dal trajfus a na to se dal p*, ta*, to bil takové, takové čtvereček. Á, a dal se ten plech na ten trajfus, protože bili rúzni ti kutchane. Kutchane. A tagže… A ďelali se pjere pečeni, vdolke se smažile, vdolke se pekle. Ti se potom vomasťile rospušťeném sádlem. Taki, taki # ma*, naša m*, maminka bila z, z desiťi ďeťi. A bila u ňich trochu dozd bida. A voňi si nesmňeli chleba namazat, namazat pořádňe, tak maminka [si] to po*, podle rodiču to namazala mḁ́lo, mḁ́lo navrchu, votočila a namasťila si ho hodňe. To decki vikládala, jag bila chitrá maminka, šak mamka bila. Hoďňe si ženski šile, jo? A taki babin*, babinka bila šikovná švadlenka, tak šila, ďefčatum šila, mamince a sestře. A to nḁ́hodó se tikalo jenom teh dvóch sester, ušila sténi košilke. A vona si ju šetřila, ta maminčina sestra. A deš maminka uš ju mňela takovó spranó, tak si vzala, zebrala té sestře tu pjeknó a [ona] řekla: „Já mám, to mám jakisi ďivni, mám to neaki škaredi.“ Mamka bila takov[á], jo. Ona bila, vona se nélepši učila ze všech tech. Voňi, ona choďila do mňešťanke, no, a to je, to je taki, to také to, že maminka se dobře učila. Choďila do mňešťanke a učitelka, kterḁ́, kterḁ́ nḁ́s učila potom, nḁ́s učila ješťe s teho českého jazika. Ona bila na úrovňi středňi škole, takovḁ́ bila dobra. A vona tu ma*, po té mamince, maminka krḁ́sňe psala, mňela krḁ́sné rukopis. A vona chťela, abi šla na učitelko. A mam*, voňi na to nemňeli. Ale ta pa‿učitelka bi si ju bévala vzala jako… Vona je* nabidla, že bi si ju vzala, jako že bi jú # f tom učeňi potporovala, jo? No, ale naše, naš, naš taťinek ju potkal a bilo po tem, po fšeckim. Ona… To řikal, to řikal ďedeček: „Vona ješťe mňela kabelo v*, v ruce a uš se vdḁ́vala.“ A maminka potom řikala: „Pro ženskó nemḁ́ cenu škola, vona musi vechovád‿ďeť*.“ Tagže sme n[e] školi nešli. Brácha šel na jedenástiľetku a mi ďefčata sme bili ješťe tři, tak sme ňikam nešli. Já sem… aňi tá nejmlači bila vo devjet roku, vo dvanḁ́st roku mlači neš já. A řikala sem ji: „Bjež do škole.“ Vona mňela jednu jedňi*, jed*, jednu dvojku. Z matematike. A vona se bḁ́la jid‿do šk*, do škole. Že bi to nezvládla. Protože u nás se to tak řikalo, nó. Tak co jako, no.

Informátor: Na prvňiho mḁ́je tadi bila kapela chučická. A tak si natrhali modřínki a dḁ́vali si je za čepicu. Mňeli ti muzikanckí čepice, jo, dali si tam ten modřín a šli prúvodem přes celó ďeďinu, hráli. Vo šesťi hoďinách ráno to bil buďíček. A potom f osum hoďin bil prúvot, choďili sme do Bitíški. Na prvňiho mája. A tak já teťka, diš má bit prvňiho mája na čarodejňici, tak u řbitova je modřín, tak natrhḁ́m vjetvički a každímu muzikantovi to dám na hrop! Protože só fšichňi uš mrtví.

Informátor: Já se pamatujo, jak jḁ́ sem bila… Třicḁ́tiho prosinca sem se naroďila a pamatujo ti vojḁ́ki tam u… Vedle nḁ́z bel, bévale ňácí Tručkovi a ťi vḁ́ci tam vařivali f takovim železnim hrnco puding ružové. Ten se pamatujo do dneška, jak to bilo, take nḁ́m dali teda třeba. Nebo tade béval ďedḁ́šeg nḁ́š, tam bila unra, mňeli na dvoře, oňi mňeli vječi hospodářstvi, tak mivali f takovéch plechovičkḁ́ch marmeláde. Taki nḁ́m dali ťi vojḁ́ci, no. No, tak to… A nebo tade u Malešovic padlo letadlo, tak sme tam tenkrḁ́t jeli z ďedḁ́škem z bričkó s koňima. To se taki pamatujo, že tam bila slida a pak se s toho ďelali křiški nebo srďička. Tak to si s ti v*… A nebo sme bili take‿aji f tem, f kriťe, to belo v roli. Tam vekopali ďiro do zemi, pod nejakó střešňó, ae tam sme šli pješke, to vim jako ďecko. To se pamatujo teda, že sme tam neakó noc, misim jedno nebo dvje, sme tam bili. Oňi na to nahḁ́zeli vjetve a tam sme teda přenocovali take f tí válce, to se s toho pamatujo. No, a potom take aj diš končila, nejaké tanke, jak jel tam véhonem to, take bich, se pamatujo, no.
Explorátor: A ťi vojáci, jak ste spominala, jag vařili ten pudink, to bili Rusi, nebo…?
Informátor: Jḁ́ nevim, gdo to bel. Já nevim, a to misim beli Ňemci ale. Protože tadi ta unra, jag bila u toho ďedḁ́ška, tak to bili určiťe Ňemci. A voňi mňeli, teda voňi mňeli ešťe ďefče jedno, mlači jak jḁ́, ten ďedḁ́šek. A vona viklḁ́*, jak se, ja‿se mňela s ňima dobře, jak oňi jo mňeli rḁ́ďi a fšechno, no. Ale to bili Ňemci teda. To taki jisťe bili Ňemci tam na tem véhoňe, s tém pudinkem.

Informátor: Mi [s]me se rvḁ́vali doma, jenom, co sem jḁ́ béval, tak naproťi bévala, bévali Hubḁ́čkovi. Voná ae Ružena je vo rok mlači jak jḁ́, choďila za ňó s*, sestřeňica, tá Vranova, vona teť je Vranova Lída, a… Ke mňe choďila zase sóset Vančurúj Honza á vone nḁ́m nadḁ́vale, me sme mňeli za vratama takové sochor. [Nebo] takovó vos*, z voza sme to lapli, valili sme na ňe. Vone vebjehle, me sme mňeli vrata naproťi sobje, vone vebjehle s téh vrat, me sme to zahoďili, oťikali sme [ven], vone to vzale a oťikale za nama. A narazele s tém do vrat a vona jich pulka pa*, padla. Se rospulele. Jḁ́ řikḁ́m: „Jéžišmarja, to bude rachod‿doma zase!“ Tak smé to tak jako naklačili na to, ze* a šli sme ke kostelo hrad na schofko. A už bela tma, už belo tak šero a šla ta*, tade Linda Líbalova, ďelala v Ra*, v Rakósku a šl*, voňi tadi bévaji, ne? A šla dom a šla vot‿toho‿outobusu a povidḁ́, zastavila mňe a povidḁ́: „Joško, mḁ́š jid za taťínkém do drušstva.“ Voňi tam spravovali prasata. „Mḁ́š jíd za ňém do drušstva.“ Jḁ́ sem řikal: A je, uš je to tadi, uš to přide. Tak sem šel za ňém a řikḁ́m, co jako chce. A voňi mňeli takové velké kotel, tam vařeli brambore, a von gdiš to překlḁ́pjel, tak musél velest jako, chetl se toho, nohama na zeť, vot*, se votpéroval a ten kotel převrḁ́ťel do takovéch trokó. Tam vet*, vepadle te brambore a… Vono to vepadlo a teť šel za mnó, vzal takovó lať, takle dlóhó, takle šerokó. Šel za mnó a povidḁ́: „Co ste oďelali s tema vratama?“ Já povḁ́m: „Jḁ́ vo žádnéch vratech ňic nevím.“ – „Nelži!“ Lapl mňe a tó laťi mňe tak řezal, normḁ́lňe mňe zmazal a povidḁ́: „Dom a kliknót.“ A to belo na podzim. Tak sem šel dom. Me ná, na dvoře mḁ́me, mňeli sme beton, tam sem si musel kleknót a klečel sem. A von aji spravil, přišel dom s matkó, přišli dom, a já sem mňel eščé sestro starši, mlači, a bráche maliho. Von bel malé, Zdena bel malé ešče. A voňi mňele řeči, tak von povidḁ́: „Gdiš mḁ́te řeči, set*, za Jozefem. A fšeci klečet.“ A mušeli sme klečet. A teťka von šel spat. Nḁ́s tam nechal klečet. A matka mo řiká: „Tato, tam só te ďecka, nezapomeň na ňe.“ A von ji povidḁ́: „Diš se ťe to nelibi, tag bjež za ňima.“ Tag vona šla za nama se kleknót. A fšeci sme tam klečele. A von spal, pak se zboďel negdi jag vo pulnoci a povidḁ́: „A fšeci spat!“ Mi sme řikali: „Mi mḁ́me hlat.“ – „To mňe nezajimá, a spat!“ A jak sme šli, každiho kupl do prdele a zeslict a spat. Rḁ́no sme dostale znov[u].

Informátor: # Tó, žemlofka se ďelala. Tu ďelám já taki, hodňe. Žemlofka, # ríža naslatko, no. Hlavňe placki na plotňe mamka ďelala, já to ďelám taki. Já vařim pro slepice kastrḁ́l hertepli, uvařim kastrḁ́l a te velki, pjekni si pozbirám, nastrḁ́hám na struhátko, mḁ́ka a súl a ňic jiniho, žádni vajičko, ňic, uďelá se ťesto a na, mám plotinku, já mám plinové vařič ešče # f kuchiňi, tak plotinku a na tom se dá ti placki, to je… A trnkama potřit, povidlama. Tak to se, to se ďelalo hodňe, to si misim, že se tadi hodňe ďelávalo, v Nosislavi.
Explorátor: I na tu zabíjačku se ňeco napeklo?
Informátor: Na zabijačku, stréc Franťik řikale: „Já se névic, Marťičko, s celé té zabijačke ťešim na ten tvúj kudluf.“ To je bábofka. V Nosislavi se řikávalo spíš. Teť, diš sem řekla, že sem pekla kudluf, f práci nebo kamošce to řeknu, vona nevi, co to je. Ale ťi Nosislaváci echt, # staří, třeba ta moje teta jako sem donde, tak diš řeknu: „Névic s té zabijačke se ťešim na ten kudluf a na te buchte.“ Protože tam bilo masa a fšeho možního, jó, a von ten stréc Franťik se ťešile névic na ten kudluf. A je to z ňemčini, prtože Ňemci, babička sloužívala ve Vidňi, vona se naroďila ve Vídňi, moje babička, a voňi řikaji kchuglhupf, je kudluf. Počeščeni ku*, voňi mňeli kuglhupf, je bábofka, jo. A tak mi řikḁ́me kudluf. To je taki takovi nosislafski slovo. Jo, a potom slatki, diš uš sme u toho, kinuti táč, jako s kvasňic kinutí táč s ovocem a z drobenkou, tak temu kinutímu táču se řiká štrajzla. Štrajzla, to je taki nosislafski slovo. To gdiš ňegde řeknu, v*, vedle v ďeďiňe nebo negde, tak ňigdo nevi, co to je. Pekla sem štrajzlo. Jo, dáte tam kadlátki, # fšechno možni a pak se tam dá ta drobenka na to. A je to kinutá buchta, musi se to tak natáhnout na ten plech. Tak tomu se řiká štrajzla. To je nosislafski slovo, taki tipicki. A ten kudluf, no. Tó mňe ňigdi ňigdo, diš sem to řekla, nerozumňel, co to je, no. Štrajzla a kudluf, no.

Informátor: Nezapomenu, gdiš sme nastópili. Tam bili nḁ́stupi co chvila, jag zme ři*, jak se řiká, na buzerḁ́ku, jo, na tim placu. Diš tam s*, stḁ́l na tim, na té tribuňe major, jak neska si pamatuju, major Lízal. A tam bil nejaké problém, nevim, ale nejaké malé. A von bóchal do teho, von do toho kecpultu, né, jak se tomu řikalo. A řikḁ́l: „Uvjedomte si, že ste tankisťi, a né neakí přivandrovalci, co só f Olomócu.“ Jo? No, a mi fšichňi: „Hurá!“ Jo, tak… Jemu to taki pasovalo. Za rok šel do civilu, jó, to vim. A já sen se, tam sem se setkḁ́l poprvňí s tema Rusama. Tam bilo takovi cvičišťe za kasárnama. Řikalo se temo, já nevím aňi proč, aňi nevím, co to znamenalo pořḁ́dňe, gorodek, jo? Ale to nemňelo z Rusama asi ňic společniho, nevím. A tam se cvičila taktika a nḁ́cvik třeba ho*, hḁ́zeňí granḁ́tu, ale jenom, jenom prḁ́zdnim, né timto, no. No, a tam oňi to, přišli a zabrali to. A mi sme richle volali do kasḁ́ren, že s*, to, a: „Nechte jih bid.“ Žḁ́dni ňic, toto. Mi sme teda žḁ́dni zbraňe ne*, mi sme mňeli jenom takovu diku, jo, ňic sme nemňeli, a tak tam toto a… Ten tam přišel, ten velitel, za nama, ruské, a: „Adichḁ́jeťe?“ Mi sme fšichňi spali a sme nehlídali, né, aňi. No, adichḁ́jeťe. Tak sme vodjechávali. Tak to bili to… Alé potom, toš s* nejag já nevim, na tech štiri pjed mňesícu sme se s ňima setkali, tak, tag voňi chťeli kšeftovad, jo? Dicki: „Ňet pórno?“ F té dobje jeli fotki nahéch jako holek, jo, a… Kra*, menovalo se to Krḁ́sa bez zḁ́voje, před zrcadlo, vifocená. A voňi: „Ňét pórno?“ Tak sme t*, já teda sem to nemňeňil teda, ale kluci to mňeňili a voňi jim dávali patróni do téch kalašňikovú, no. Jenomže to dibi vam našli, jo, tak to bi bil prúser jag hrom, jo?

Informátor: Přišlo se s kostela, jako chlapi do hospodi, ne? To sem nechoďila do kostela, diš sem choďila, bila v hospoďe. Nó, tak si sedli, vitḁ́hli karti, bilo des*, pul jedenḁ́cte, desed hoďin, á začli hrát karti. „Mařenka, dones tadi šest maléh zelenech, # tadi ná, na Bohuša.“ Tak sem donesla a zaplaťil. Za chvilu zaz bilo: „Dones šez‿zelenéch, tadi na Rudi Karpíškoviho.“ Ten ťeško se dojil, voňi řikali, že se ťeško doji. Ne*, nerat plaťil. Ale rḁ́t pil. A von: „Jḁ́ už du dom.“ – # „To nevaďi, bjéž, donez*, donese štamprli, von pude dum, ale ať to zaplaťi.“ Tak to zaplaťil. No, ale uš tam zustal. A pak přišla paňi. „Franťiko, poď dum, poď dum, Franťiko, poď dum.“ – „Jo, počké, mi to tadi dohráme.“ No, tak vona si sedla, von tam mňel pivo, tag vona se napila, abi mu to upila. No, a uš pivo bilo prḁ́zni. # „Maru, dones ňe jedno pivo.“ – „Né, Franťiko, deme dum, mḁ́me ten vobjet.“ – „Dones ňe to jedno pivo.“ No, tak jḁ́ sem‿musela poslúchat, ne? Tak sem šla, donesla sem pivo. N*, a tag vona zas‿se napila: „Te, Franťiko, poť uš.“ Najednó vzala to pivo, hrk to tam a deme dum. Deme dum, protože vobjed je nachistane. Ae neřekl ňic, jako fak‿ťi liďi se k sobje tak inak‿chovali.

Informátor: [Bívale] šedesḁ́t slepic, protože bila dodḁ́fka vajiček, tak abi se to splňilo, ne? No, a krḁ́lici bili, ti kačeni, husi, to fšechno jako bilo.
Explorátor: Ti husi, co to obnášelo, starat se o husi? Taki ste se starala o ňe?
Informátor: No, musela sen choďit pḁ́st, potom tomu chistat krmeňí. Prvňe bila ešče má, má bábička. Tak ta uš nemohla potom, tak… Na struhadle stróhala brambori a nužem krḁ́jela kopřivi, protože ňic na to takoviho nebilo. No, a to zase mamince nachistala pro to drubež, že jo? No, a až babička nebila, tak sem musela jḁ́. Pomḁ́hala sem jim ze fšech stran. Kukuřicu sem musela choďit srpem žnót, neš oňi přijedó, abi to bilo. No, a musela sem g řezačce, diš ňe bilo, co jḁ́ vim, dvanást let, tak vodrhnovat. A jḁ́ uš sen vjeďela, kolik toho jako je pro ti kravi. No, tak taki abich se předvḁ́ďela našem. No, tak sem vjeďela, kólik čeho jako tam mḁ́m dat. Jḁ́ sem přišla, jḁ́ sem jim to nachistala, to naši spinali ruki. Mňeli strah, že strčím ruce dó tí mašini a nebo že se mňe namotají vlasi. Nó, aš sen to ale dvakrḁ́t přes jejich vulo uďelala, tak bili rḁ́ďi, že sem to ďelala.

Informátor 1: Tomu se řikalo žhlep, pod vesňici tadi, a jḁ́ sen tam mňel kravi. A ta jedna mňela rohi takle do boku. Né tak. Ale tak, rovno a silni. A teť, to vi*, kluci hrḁ́li karti a to fšechno a…
Informátor 2: Kóřili.
Informátor 1: A jḁ́ sen bil dole. Jḁ́ sem bil dole f… To bila, tomu se řikḁ́ žlep. A tam tekl potok. A teť tam šel majitel, nebo majitelka toho pole. Á vona bila s*, fsteklá a sprostḁ́ a to a… A ten muj kamarát mňel kravi v její řepi. Tam bila řepa, nat, nat pastviskem, na dobrim [1]. Jéžišmarja, ták hónem pré Tóna, menovala se Tóna, Tóna de. Tak je vihnali, ti krave, a, a hnali i tu Maťejkovu jednu. A vona bila, von s ňó tahḁ́l, von ju moc potřebovḁ́l. No, voňi nemňeli koňe, mňeli, von choďil do prḁ́ce, staré Maťejka, a… Teď jak ta krava vilitla s, s toho kopca dolu a tam se pḁ́sla ta naša krava, s tema rohama do boku, tag vona jí vrazila čelem do toho rohu. Čelem, to znamenḁ́… Ta krava vomdlela. Ta sebó buchla, naša, samozřémňe. Ne naša.
Informátor 2: Jejich, Maťejkova.
Informátor 1: Naša jako vodešla a tá Maťejkova s*, spadla, protože jo vomr*, vomrḁ́čil. A vona uš nefstala. Tam pḁ́sla krave nejakḁ́ paňi, tag jí lila do ucha, do ucha vodu. To se ďelḁ́valo, že se jako ta krava probrala.
Explorátor: Tagže se probrala?
Informátor 1: Vona se neprobrala. Museli jet pro, tade pro pana Šoukala, souseda jejich, abi vzal koňe a… Tu kravu natahli na vus a, a vodvezli ju k tém Maťejkum. Dali ju na hnuj á druhé deň přijelo nḁ́kladňi auto a naložili ju a zavezli na jatka, protože vona si poraňila vlastňe mozek. No, bila váha, na váhu a… No, a vot tí dobi se na mňe staré ďeda, ten uš umřel, je to d*, dvaced let, se na mňe zlobil, že za to mužu jḁ́, protože sem bil néstarši.