Zvukové ukázky diferenčních hláskových jevů: otevřené o (o̬)

Informátor 1: Tak já so̬ rodák tade̬ z Bjelé. Naroďil sem se v Moravské Třebové, jináč sem tade̬ celé že̬vot ve̬rustal. Moji roďiče, moje roďiče, maminka pocházi z Vrážniho, to je tade̬ za Chorňicema. A otec je domorodec, jako Bjelák. A fšeci teda mluvile̬ po našem, po nářeči tak, jak mluvim já. Tak sme mluvile̬ aji celé že̬vot tade̬ v, já nevim, devadesát pjet procent le̬ďi, tech staršich, mluvilo našim nářečim, protože pocházi zde votádo s tohoto kraje. Veškeri ďeďine̬ tade̬ ve vokoli, že, mimo teda Jevíčka, tam je to dost‿takovi, té e, tam só takovi mňešťáci spiš, tak tam se mluvi spisovňe, jó. Ale ňekteři domorotci, co se tam nasťehovale̬ nebo pře̬šle̬ s teh ďeďin, tak mluvijó take̬ timto nářečím. No, a doma se mluvilo tak, tak, jak mluvím. A, á zde sem choďil do škole do Bjelé. A me̬ sme mluvile̬ aji ve škole po, po našem, jo. Samozřejmňe to be̬le̬ probléme̬ potom, de̬š sme pře̬šle̬ do Jevíčka, jako do viších třít, tak tam o̬š se muselo mluvit po spisovňe. Jo, ale sténak aji de̬š mluvim spisovňe, tak každé pozná, že, že so̬ Moravák a že so̬ tade̬ negde s techto, s této čásťi republike̬, jo, protože tó jako… Já sem jezďil po sfjeťe a jako montér. A kam sem pře̬šel, tak fšade… Řekl sem d*, dvje vjete̬ a každé vjeďel, že, že néso̬ otam, domorodec, že jo.

Informátor: Hanáčťina ho̬mirá. A j*, já uš aji diž muj se̬n, f sendesátim druhim roce narozené, šel do prvňi třide̬, tag o̬ž učitelka s tim mňela problém, žé aď nemlo̬vi hanácke̬. Stalo se mo̬ toto: učili s*, o*, o̬čele̬ se S a on namaloval a mňele̬ namalovad obrázeg na S. Namaloval střešňe. Ta učitelka, taková nechutná baba proťivná, ďeala takovó scéno̬, že on vubedz nepochopil látku, prtože nevi, co je S. Já řikám: „Ale on ví, co je S. Me̬ mlo̬vime doma hanácke̬, on namaloval střešňe. Me̬ neřikáme třešňe.“ Jako, ne, už je fagd málo, málo ďeťí… Moji vnuci o̬ž neo̬mijó. Si*, se̬nové ja, ťi mlu*, ťi mluvijó jako hanácke̬. Taki f práce̬ né, a de̬ž dó, de̬š só doma, tag mluvijó hanácke̬. A se mnó mluvijó heski hanácke̬. Ale v*, vnuci ne. Aji se mňe, de̬ž řeknu vnukovi, že bo̬de mňed dneska re̬be̬, tak se smňeje.

Informátor: Tvaruške̬. Mi toťka, v Lošťecich se poo̬žévalo kézlata. To asi z ňemeckiho kézə jako sír, ale to sme nepoo̬živali vubec tea. To aš sem tadi slišel, že kézlata. [Prosim ťe], co to chcó? Ale tvaruške̬, tvaruške̬.
Explorátor: Máte f tom, f té restauraci nebo f tom hotelu ňejaké tvarúškové specialiti?
Informátor: Máme hodňe tvaruškú, nó. Smaženi tvaruški máme, no, kapsičku kuřeci s tvaruškem, vepřovó s tvaruškem. Máme tam stejk s chřestem, s tvaruškovó omáčkou. Tagže se stafte klidňe.
Explorátor: A je to oblibeni, dávaji si to hodňe liďi?
Informátor: Nó, hoďňe, hoďňe, nó, prtože sem přijedó do toho muzea. A dó k nám [a] oskóšijo hlavňe tvaruškovi. Mi uďeláme sfíčkovó, no, taki se třeba prodá, ale diš uďeláme krkovičku s tvaruškovó omáčkó, tak to leťi. Prosťe to si každé dá.
Explorátor: Á pag ješťe sme slišeli, že máte ňejakou tu cukrárnu tadi, gde, gde sou ti…
Informátor: To je cukrárna, to‿e toka za rohem. Na námňestí a doleva. A to je tvarušková cukrárna. [Tako] taki dobrá, ale neňi to slatki. [Pše] ňegdo si řekne, já si dám tvaruškové… Ale maji fagd naslano, ale maji ti krémi dobri. Z listoviho ťesta a ruzni košičke̬ a takle. Tak tam je dobrá.

Informátor: Muj otedz bil f poctaťe ďelňík. Mňel dva viučňí listi. Viučil se pasířem, coš neska skoro ňigdo neví, co to je. Viučil se za prvňí, # vlasňe né za prvňi, to už bila druhá nebo třeťi republika před rokem štiricet osum, v Morafské Třebové, gde se učil spracovávat drahé kovi. A ďelali svícni, lustri, # náboženskí předmňeti, ze stříbra, ze zlata. A to se tam učil. Naučil. A přišel štiricáté osmé a fšecko šlo do kchelu, protože névječí, névječi odbjeratelé bili bohati zemňe. A tam to fšecko skončilo. A tak se to jako neákim spusobem snažilo navázat na Izrael. Ale to taki skončilo. A já se domňivám, že se pasířina uš f Česku vubedz aňi ňigde neučí. Pak se viučil zámečňíkem, což bil docela bliské obor. No, a živil se tadi ťím, jo. A tu pasířinu, tu nám doma předvedl, prtože bil muzikant, jako mi tadi fšichňi sme muzikanťi. Hráli na plese v Biskupicích. A samozřemňe gde se viskitují muzikanťi, tak tam je lumpárna. To asi vo tom ňeco mužete tušit. No, a celé ples se slil jak kchári. A náš táta zbil na tom plese jako jeden s posledňích. A hospocká Valóchova, kerá už nežije, mu nasaďila na záda stariho Kótňika. Pavla Kótňikovího otce. A von vot ťech Valóchu… Viž, gde j*, je Valóchova hospoda? Mňel dopravit toho Kótňika dvje sta metrú dom. Tagže náš taťík na sobje zepředu baskřidlofku, na zádech Kótňika. A virazili smňerem ke Kótňikum. Jenomže: náleďí, ples, zima, sňích. No, a jak přišli k pomňiku pot statkem, no, tak se tata poróčel na zem. Nédřiv baskřidlofka, pag von a na ňem Kótňik. A z baskřidlofki bila placka. Névječi radost s toho mňea naše matka, prtože to bila velké nepřízňivec muziki, prtože vjeďela, že ťi muzikanťi, to je pjekná pakáš. No, a náš taťig mňel votpoledne jid hrád na funus. Ale na co, diž [z 1] baskřidlofki bila placka? [No‿a] tagže tam nám předvedl sví pasiřskí umňení, protože ráno fšecki vařéki, fšecki dřevjeni, kope̬sť, fšecki dřevjeni předmňeti. A teť to celi [jag diš] vimačkával ven a ďelal s toho znovu provozuschopné nástroj. Tagže já sem, gdiž mňe vi[p]ládal o pasířiňe, tak sem jenom vlasňe mlhavje vjeďel, vo co dé. No, ale pak sem teda zjisťil, co to je, diž nám předvedl tu baskřidlofku. A von ju přivedl do témňeř dokonalího stavu, jó. Č*, celí to vimačkál, tak jak to ďelaji dneska na autech ťi, diš só neaki žduchance, tak se to vimačkalo a spátki. A tam sem zisťil, že to ten taťóch vopravdu umňel.

Informátor: To sem be̬l na cvičeňi f O̬herskim Hraďiščo̬. A já sem be̬l četař, a tak se mňe o̬ďelale̬ velitela, velitela stano̬ a velitela drušstva. Mňel sem tam tře̬ced le̬ďi na starozd a to, jenomže sóťeže̬le̬ sme. Me̬ sme be̬le̬ o̬ž jako záložáci a sóťeže̬le̬ sme ze záklaďákama, ja? No, a tak to de̬cki sme negdi pře̬jele̬ a, a be̬le̬ sme tam me̬sim štrnádz dňi. A fšecko sme musele̬, postavit stane̬, o̬ďelat stojane̬ na, na zbraňe a fšecko. No, a tak sóťešte s tema záklaďákama, mladéma klo̬kama, a me̬ sme be̬le̬ ešče taki celkem mlaďi. No, ale oňi to, te̬, s teho stano̬, oňi si to kaminkama ve̬dlážďe̬le̬, te̬ cesťičke̬. No, a pag mňe de̬cki zvale̬ a kontrolovale̬ sme te̬ stanovišče, jak to ve̬padá. A, a tak sme se totog de̬cki. A mňe de̬cki řikale̬, že to máme néhorši, záložáci, a fšecko špatňe. A já sem be̬l s teho uplňe neščasné, a de̬š sem to tem vojákum řikal, tem záložákum, oňi mňe řikale̬: „Za kole̬k to máš, čoveče, na to se ve̬kašle̬,“ a to.

Informátor: Vono meze̬ Boho̬slavicema a Do̬bickem béval re̬bňik. Stunkl, to tam zříďil pán ze Zábřeha. No, a me̬sim si, že to be̬la prabábi, že ješťe do Do̬bicka nebe̬la cesta. A de̬cki ve̬kládale̬, že choďile̬ do škole̬ po hráze̬. To tam ňeak vopcházele̬ přez Lóčovec. A de̬štak jele̬ po leďe na šlajcuko̬. To znamená, že mňele̬ to̬ jedno̬ bruslo̬ takovó, a na tim asi jele̬ do toho Do̬bicka, že to be̬lo bliši. Tam choďile̬ do škole̬, no. No, a ešťe de̬cki… Bábi z ďedem se o̬čile̬ modz dobře, ale protože be̬le̬ cho̬ďi, tak nemohle̬ pokračovat. A to be̬lo tag, že, tak sem to aspoň pochopila, že de̬ž jim be̬lo štrnást, tak mo̬sele̬ skonče̬t ve škole. To de̬cki bábi řikala: Pře̬šle̬ za mnó říďici a řiká mňe: „Pře̬šle̬ za mnó říďici a řiká mňe: ‚Filipíno,‘“ mňela takovi zvláštňi méno, Filipína, „‚mo̬siš skonče̬t, máš štrnást let.‘“ A řikala: „A já sem mo̬sela,“ protože be̬la posledňiho října, „skonče̬d ze školó, tak se mňe tam libilo.“ A šla slóže̬t. Přectavte si to, ve štrnásťi leteh dnešňi ďíťe de̬be̬ šlo slóže̬t k sedlákum. Šla do Poléce, řikala: „Tam sem voze̬la mliko z bernardinem na kárce. Teť se tam, se zešle̬ ťi le̬ďi s tema kárkama, s tema psama do mlikárne̬. Psi se zervale̬, co sem‿mňela ďelat?“ No, a tak fspominala na dovico, e̬ tade̬ ve Zvole̬ be̬la o̬ jednoho, o̬ jedné roďine̬, tam se starala vo ďeťi. No, a potom be̬la o̬ sedláku, ale f poctaťe si me̬sim, že mňela šťesťi na sedláke̬, že se moře vjecí ot tech selek nao̬če̬la. Potom de̬ž hospodaře̬la sama, tak to ve̬o̬že̬la, te̬ znalosťi, že be̬la to̬ze dobrá hospode̬ň.

Informátor: Nó, pamato̬jo̬ si to, pamato̬jo̬ si to. Be̬lo to, be̬lo to teda dost‿takovi ďivoki, no. Me̬ sme̬… Žádné neviďel, žádné neviďel, co je, že jo. No, a ta doba začala prosťe tak neak… Fšo̬de se v novinách psalo, že prosťe ťi le̬ďi, keři jako troško̬ do té vláde̬ še̬le̬, tak že be̬le̬ jako teda… Nevim, jak se tomo̬ řiká, že be̬le̬ prosťe jako, se jim to smazalo nebo toto, tak to bilo takovi volňéši. A bilo jednadvacátiho července, mňe se štrnástiho července naroďila cera, tagže vona mňela vlasňe pjet‿tédňu. A já sem bévala, manžel teda má chalo̬*, mňel chalo̬po̬ tam dule a bévale̬ tam ešče jeho roďiče. A voňi teda mňele̬ zvlášť to a me̬ sme to take̬ teda mňele̬ zvlášť. A be̬lo ráno, me̬slim ale vo pul paté, najednó k nám be̬lo fšo̬de̬ votevřeni, pře̬šla jeho maminka a řiká, řiká nám: „Stávéte, je válka!“ A Staňa, von se menoval Staňislaf, S*, toto řiká: „Prosim ťe, co se ťe nezdá, co jako to blázňiš?“ Po̬sťile̬ sme rádijo, že jo, a f tem rádijo̬ o̬š ďelale̬ takovi to bm, bm, bm, že jag dicki ta, to, ta Vltava nebo co to je, že. A potom be̬le̬ te̬ správe. No, a tak jako to hláse̬le̬, že jako na území toto, no. No, be̬le̬ sme to, s toho úplňe teda, pže žádné nevjeďel vlasňe, co, vo co de, že jo jako, jo. Teť, teť tam be̬l opchot jako, jo? Ta paňi tade̬ be̬la ze Šo̬biřova, ňeaká paňi Antlová, a vona zrovna be̬la na dovolené negde. A že negde zvostale̬ autobusem, negde f Čecháh nebo co. Ale tam bil takové malé… A vona potom teda pře̬jele̬. No, nebo̬do̬ vám řikat, vot*, opchot votevřela. Copak, tam be̬l základ, že jo, to be̬la taková toto… A ťi le̬ďi ve̬kópile̬, prosťe f tem opchoďe nezvostalo ňidz. A já řikám: „A já ňic nemám. A nevaďi.“ No, a be̬lo to teda dost‿takovi to… Já vim, že se, nebe̬le̬ plínke̬ papirovi, že to se fšecko to… Tak sem, be̬lo tag heske̬, tak sem to tak fšecko vjese̬la, a teť nad… No, no, no, be̬lo to teda vopravdo̬ takovi, žádné prosťe nevjeďel, vo co de, že jo jako, no. Be̬lo to dost jako takovi tra*, no, ale tade̬ vlasňe be̬le̬, že tadi be̬le̬, ruski vojska zde be̬le̬. F Kuňice̬ be̬le̬ ho*, ubitovaňi, tam be̬le̬, jako só bitufke̬, tak tam be̬le̬. A tade̬ f Poňikvé, jak se jede ke Koňice̬, tak tam je taková ďeďina, tam voňi mňele̬ neakó základno̬. Mňele̬ tam neaki toto, tak vim, že ta Koňice teda be̬la plná tech Rusáku jako, jo? Oňi tam, voňi pře̬šle̬ do opchodo̬ a brale̬, brale̬ jako štose̬ látek, jo, po, po tech štosech. Protože viďele̬, že, že jako, no, be̬lo to teda nepřijemni, no, ale tak… Vzhledem k tomo̬, že čovjek mňel to, te̬ mali, to mali, že, to, tohle, no, tak jako, no. A Staňa říkal: „De̬ť s toho ňic nebo̬de.“ No, ale viďíte, be̬le̬ tade̬ tolik let, že jo, no, je to… Toš ta politika je taková, řekla bich, schňilá.

Informátor: Ešťe, ešťe mnohem zajimavjéši je to f ťech okolňich ďeďinách. Protože tam aji generace moja, ke*, já néso̬ néstarši generace, přes šedesátňiku, že… # Aj mlačí só zve̬kli ešťe mlo̬vid hanácke̬. Čili na teh ďeďinách okolo, třea Litovle nebo ťech, ťech, ťech střeďiskovéch opcí je to ešťe pořád dobri z jaze̬kem.
Explorátor: Ale je to teda tag, že ti liďi vlasňe dokážou přepínad, že? A že mluví prosťe s ťema svíma, mluvi hanácki, a pag diš přidou ňekam na úřat nebo tak, tak, tag dokážou uplňe…
Informátor: To je, to je bohužel záklat. Já sem, de̬š sem mňel tře̬ leta a choďil sem do mateřské školke̬ v Litovle̬, tak si do dneška pamato̬jo̬, jag jedna paňi, sódruška učitelka tenkrát, řikala: „Ďivéte se na ňeho, jak ten přepiná. Se mnó mluvi česki a z ďeckama hanácke̬.“ Je to záklat. Abe̬ste se domlo̬vil. Né každé úředňik mluvi hanácke̬, úředňi ceste̬ só česki, nemám ňic proťi temo̬, že?
Explorátor: No, a tagže f té vaší generaci, gdiš ste, gdiš ste virústal, tak ťi vaši vrstevňíci tak, tak to tak uplňe bježňe se mluvilo?
Informátor: Moji kamaráďi fšeci, hlavňe teda f tim Kovářovje, kam já sem, gde já sem béval do patnásťi let. F poctaťe každé vikent, prože naši mňe tam otkládale̬, že, g babičce a g ďedečkovi. Řikám to špatňe, g bábince a g ďeďinkovi. Jo, tam mňe otkládale̬ pořáď, já sem tam mňel tech kamarádu, tam fšeci mlo̬vile̬ jenom hanácke̬, jenom hanácke̬. De̬š sem pak se nasťehoval z našema do Litovle, keři tade̬ postavile̬ barák, tak sem si hledal kamaráde̬. Je fag, že jenom tak pulka jich mluvila trocho̬ hanácke̬. Tagže meze̬ kamarádama o̬š sem musel přepinat, abe̬ch se s ňema domlo̬vil, protože ňekeři mňe aňi nerozo̬mňele̬ ze začátko̬.

Informátor: Kadlátka. Nebo švestka, kadlátka.
Explorátor: Á tadi potom, gdiš se to povaří?
Informátor: Povidla. No, anebo marmeláda. Ale převážňe povidla s kadlátek se ďelale̬, no.
Explorátor: A to ste taki zažil, jak se to ďelalo?
Informátor: No, to zme ďelale̬ aj o̬ nas, no. To mňele̬, maminka tam mňela takové kotel, že? A teť takové, # jak to be̬lo dřif na sto̬dňich, jak se táhalo za te̬ trdla, že, a tam be̬la taková vařéka vevňitř. Topilo se pot kotlem a vona táhla a mlela, mlelá tema a ďelale̬ povidla. To si pamato̬jo̬. To se ďe*, á ďeale̬ sme to dosťi dlóho ešťe o̬ nas. F kotlo̬, f pařáko̬.
Explorátor: A j*, jag dlouho se to, se to muselo vařit?
Informátor: No, to se ďelalo dosťi dlóho, protože se toho ďelalo velki mnošstvi, že? A topilo se pot tim, jako klasicke̬ dřevem. Já počitám tak tře̬ hoďine̬, že tam [de̬cke̬] seďele̬, no.
Explorátor: Potom se to dávalo do ťeh buchet?
Informátor: Do sklinek, no, a zavařovalo se to do sklinek, no, a pak se s toho ďelale̬ bo̬chte̬ ne*, nebo p*, buhvi, koláče povidlovi a gdovico. Neska maminka to dávala do teh velkéch sklinek, zaďelávalo se to celofánem, že, a [gu]mička šup. No, otevřela se sklinka a to be̬lo třeba na mňesic nebo na c*, na štrnádz dňi. Podle toho, jak sme, jak sme mlsale̬. Dřiv ňic jiniho nebe̬lo takoviho slatkiho, no.

Informátor: Musel narukovad jako šesnásťileté a do Udíne. A právje nám de̬cki říkávál: „Ďecka, aš komunisťi dostanó…“ On be̬l hrozné rejakcijonář, chudák. „Až dostanó komunisťi po pale̬cách…“ Jako on furd vjeře̬l, že to nebo̬de. „A tak j*, musime si tam o̬ďelad véled, ja bich se tam chťel poďivat.“ Protože on be̬l mladé, tak on vubec nebe̬l o̬ zbraňi. On be̬l muze̬kant. A tak oňi, on řikal: „Me̬ zme de̬cki čekale̬, jak pře̬jedó,“ to on de̬cki řikal, „dobe̬čáke̬. Vlake̬ takovi te̬ jenom bez oken jako s tema vojákama. Me̬ zme jich čekale̬ na nádraží a teď zme marš hrále̬ a doprovázele̬ zme je aš po štelunke̬.“ To on tag ve̬kládal jako to, aš, aš k temo̬. A pré: „A oňi pochodovale̬, ae de̬cki sem si řikal: ,Chlapci, de̬be̬ste vjeďeli, me̬ váz vezem na jatka.‘“ Vite, jako sám to oco̬zoval. No, a tak, a toš on be̬l právje… A řikal, on béval, oňi bévale̬ ťi mo̬ze̬kanťi v roďinách. A že tam be̬le̬ f té jedné: „Oňi be̬le̬ tag na mňe hódňí.“ A jakožé klug mladé, šesnásťileté, no.

Explorátor: A jezďilo se třeba ešťe ňekam na trch? Třeba co se doma…
Informátor: No, tak akorát co se prodával dobe̬tek, že de̬š teda se ve̬chovale̬ nejaki te̬ kráve̬, kerim co šlo na totok. Nebo telata nebo prasata. Neco se prodávalo, protože take̬ mo̬selo se ho̬trže̬t nejaki peňize. Tak to se voze̬lo do Boskovic, tam be̬le̬ jatka. A teď o̬š je fšecko prič. Tak to se voze̬lo jako tam. Neš to, to a… Protože jako drušstva nebe̬le̬, tak jeďiňe vlastňe ťi sedláce̬ a ťi to zásobovale̬ fšecko. A gdo mňel kráve̬, tag vječinó, no, fšo̬de na ďeďinách se zbiralo mliko. Každé ráno se to nadojilo, mliko. Pak se to tam, be̬la nejaká paňi, kerá to zbirala do konef. A me̬ sme, protože sme bévale̬ daleko, tak se vodevzdávalo máslo. To be̬lo jako ho̬rčeni, kole̬g gdo mo̬si vo*, vodevzdat. Máslo. Be̬la máselňice taková, me̬ sme tomo̬ řikale̬ masňička, na točeňi. Tam se zbirala smetana s toho mlika, voctřeďifka, voctřeďilo se to. Aš té smetane̬ be̬lo vic, tak se to dalo do toho a stlókalo se máslo. A to sme zasé nose̬le̬ do opchodo̬ na Vokróhló. To si pamato̬jo̬ ešťe, kilo másla be̬lo ale za štiricet koro̬n, co nám za to dávale̬. No, a teťka aji je štvrtka másla za padesád, že? Tagže me̬ sme jako mliko nevodevzdávale̬, ale vodevzdávalo se máslo. Pó*, ha po tem nářeči je to po̬tra, po̬tra. Ňemecke̬ putr, butr nebo putr, že, me̬sim. Nebo butr? To je takovi poňemčeni. A řikalo se po̬tra.

Informátor: Japka stromovi. Teťka se to, padá to po zemi, ve̬hazo̬je se to ven. A vona, de̬ž be̬le̬ te̬ s*, te̬, te̬, te̬, te̬, te̬ padáke̬ ješče nezrali, tak aji to se zo̬že̬tkovávalo. O̬ďelale̬ s teho takové rosol. Takové, to se zavařelo, dávalo se to do bo̬chet anebo se to dávalo do sklineg jag marmeláda. Jó, teťka #, a pak se, pak teda a, až z normálňih jablek [potahl]. To, to s*, e̬ te̬ padani japka se do*, dovedle̬ tagle spracovat. Tó s*, to be̬lo úžasni, že? Ti le̬ďi, to be̬lo tak jakse̬, be̬le̬ takovi skromňéši. No, ale do*, šecko, nic se neskaze̬lo, diš šecko se tagle, tagle o̬drželo.

Informátor: Me̬ gde̬š sme třeba na ze̬mo̬, jak sem řikala, ten šépkovej čaj a to, tak me̬ sme třeba ďelávale̬ aji, jak sme be̬le̬ samostatňi, si, tak sme pjestovale̬ zeli. A to zeli sme prosťe sami krájele̬ na takovim velkim stro̬hadle. A na tim velkim stro̬hadle prosťe, jak sme to krájele̬, tak to vlasňe mo̬sele̬ dva seďet do proťifke̬, držet to meze̬ tema nohama. Tə vlasňe stróhalo, to neš se nastróhalo… A pak sme to vlasňe dale̬ do velkiho lavóra. A musele̬ sme mňet‿teda če̬sti nohe̬, pořádňe če̬sti nohe̬, a to sme dusale̬. A to vde̬cki se tam hoďilo, to zeli, že, me̬ sme to, posole̬lo se hlavňe a me̬ sme to dusale̬, dusale̬. A pag zase z dalši zeli a zase to, aš to be̬lo vlasňe taklenc podusani pořádňe, tach se to dávalo do ťech, do ťeh velkéch ťech keramickéch takovéh, do ťech padesáťilitrovejch nebo… Ňegdo mňel dvacitko̬, ňegdo tře̬citko̬, padesátko̬, prosťe do ťeh zelňáku, že? A mo̬selo se to teda hodňe osole̬t, o̬tentovat, pošlapat. Kolem dokola vlasňe be̬lo takovi k*, korítko, tam be̬la ta voda, že? To sme ešťe zbe̬lima léstkama ot teho zeli zaďelale̬ a muselo to bét zaťiženi ňečim, ťim dřevjenim. A to nás o̬držovalo, jak se řiká, v ze̬mňim obdobi prosťe v dobré kondici, protože to opsaho̬je hodňe vitamino̬ cé, to ke̬sani zeli. A hlavňe me̬ sme ve̬rústale̬ na tim ke̬sanim zeli, tagže me̬ sme furd jenom jedle̬.

Informátor: Začale̬ vášňivi debate̬ s kantorama o tem, co se ďeje, # c* a co to bue pro náz‿znamenat. Nose̬le̬ se cikloste̬lovaní prohlášeňi Opčanskiho fóra. Olomóčáci aspoň otpoledne choďile̬ na te̬ zhromážďeňí. Já tem, že sem dojížďela, tak to be̬lo pro mňe trocho̬ složiťéši. Ale de̬š potom asi, já nevim, keré ze*, eše to be̬lo tédeň nebo štrnázd‿dňi po té akce̬, be̬la ve̬hlášená tá, ta velká stáfka. Tak tam zme šle̬ jako škola prosťe fšecí a toš, to̬š to e̬ řeďitel toleroval. Be̬lo to… Pamato̬jo̬ si velki zhromážďeňi f ťelocvičňe, gde jednotle̬vi kantoři přecto̬povale̬ před nás, pře*, přet što̬dáke̬. A mlo̬vile̬ k nám a ve̬svjetlovale̬ svuj pohlet na vjec, gde… Nekeři kantoři prosťe naplno jako: „Deme do teho s vama.“ A úderňici. # Nekeří, ťi starší, # e̬ ťi, kteři třeba nebe̬le̬ uplňe jako zare̬ťi komunisťi, tak spiš to brale̬ z hleďiska teho: „Me̬ vás na to̬ stáfko̬ nemužeme po̬sťit, protože me̬ za váz máme zotpovjednosť, a de̬be̬ se nekemo̬ neco stalo…“ Že prosťe se snaže̬le̬ korigovat to podle neakéch pravidel. # Samozřejmňe me̬ jako što̬dáci sme na to nesle̬šele̬, protože sme mňele̬ pocit, že sme f tech našich osnásťi leteh dospjelí a že… Tae̬ te̬ argumente̬ teho kantorskiho rozo̬mo̬, té zotpovjednosťi tak jako f to̬, f to̬ dobó te obrofské eufórije a teho, že se fšecko mňeňí, tak šle̬ troško̬ pot čáro̬ nebo sme jim moc nerozo̬mňele̬. Be̬lo potom zajimavi, jak se mňeňile̬ e̬ vjece̬ na té škole, protože paňi profesorka, která náz mňela o̬čet opčanskó vichovo̬, tak… Zhodó okolnosťí, ve třeťáko̬ se brala, brale̬ základe̬ filozofije a celó š*, celé štvrťák se mňel brat marks-leňinizmus. Me̬ sme sťihle̬ jedno̬ hoďino̬ – uvod do histórije marks-leňinizmo̬ – sednástiho le̬stopado̬ a pag o̬š se k temo̬ samozřémňe ňigdo nevráťil. A protože zrovna ona be̬la ta, která promovala v devjetašedesátim na, na filozofické fakulťe a mňela ten rozhlet neo̬vjeře̬telné. Tagže nás seznamovala ze fšeckém, vo čem se do té dobe̬ mlo̬vit nesmňelo, a já si té ženské obrofske̬ vážim.

Informátor: Prvňi, já sem se potom nao̬če̬l, že sem dicki mo̬sel o šesťi ráno fstat, dad ve dvóch kotlich z*, da*, zatopid, že? Mňeli sme tam takovó, bila to jako ďilna, ae f tim se ďelala ta zabijačka, že, tak tam se o*, zehřila voda, o, o sedmi přišel řezňik, že? Tak se prase o̬vázalo, řezňig ho jako pichl, že, no, pak sme ho mo̬sele̬ oškrabad, že, tak sem se, protože se ješťe krupónovalo, tak to se mo̬selo jako de̬cki opaře̬d jenom, abe̬ te̬ záda se skrátka nenamoče̬le̬. Abe̬ se dalo potom ten krupón s teho prasete stahnót a to se mo̬selo odevzdávad, že? Já nevim, do toho devadesátiho roko̬ se to mo̬selo odevzdávat, pag o̬š to be̬lo jedno. Tak se to de̬cki, no, opaře̬lo to prase, že, no, řezňig ho… Potom se povjese̬lo, že, řezňig ho naporcoval. Dale̬ se, dale̬ se hlava a kolena. A plecko se dalo do teho de̬cki a to se dalo, dalo vaře̬d‿do kotla na tlačenko̬, jetrňice, že? No, a pak se ďelávale̬ ešťe, krif se samozřejmňe che̬tala, že, tak to s*, to se potom dala do, do kro*, be̬le̬ uvařeni krópe̬ den dopředo̬. Tak se o̬ďelale̬ krópe̬, no, a meze̬ťim se o̬vaře̬lo maso, tak se o̬ďelale̬ jetrňice, jele̬ta, ta, j*, tlačenka prvňi, že? Co be̬lo horši, tak se dalo do jele̬t, k temo̬ se pře̬dale̬ te̬ krópe̬ take̬ ješťe nejakí. No a, no a pak se z*, zbe̬tek se potom naporcoval, že, to, a viškvaře̬lo se ešťe vječi* sadlo, vječinó se ve̬škvařilo ten sám deň.

Informátor: Ráno sme fstale̬, po̬sťime rádijo a sle̬šime: „Vážeňí posluchači…“ A zakličovale̬ staňico̬. Vim, že be̬la zakličovaná, protože sem be̬l o̬ radistu, tagže vim, o co de. A ňekole̬krát tag be̬lo, řikám… Sme se ve̬pravile̬ z manželk*, ve̬pravovali z manželkó do práce a řikám: „To je neco vážniho, neco vážniho.“ A tak aš potom se podaře̬lo v ňáké* tem nestřeženim okamžiko̬ ve̬slat s teho rádija, že nás opsaďile̬ spojenecká vojska, nebo jak tenkrát‿temo̬ řikale̬. Tak řikám: „Ajajajaj, tak to je neco vážniho, to je neco m*, modz vážniho.“ Tak sme jele̬ do práce a tam sme se oba dva omluvile̬ a šle̬ sme pješke̬ dom. Protože sme mňele̬, Ivanka be̬la narozená v roko̬ šedesát osn f unoro̬ a to be̬lo f srpno̬, a tak sem mňel s teho ze fšeckiho velké strach. Jak sme šle̬ dom, tak procházele̬ sme Trávňikem a tam te̬ stari paňimáme̬, stari paňimame̬, ti, já so̬ take̬ staré, řikale̬ pré: „Nako̬pte si móke̬ a lo̬kši, bo̬de…“ a tak dál, já to nechco̬ řikat‿to slovo. No, nemuhl sem to pochopit, nemuhl sem to pochopit, ten, to opsazeňi nebo prosťe ten šedesáté, ten při*, příjest tech vojsk.

Informátor: Be̬lo fšade̬. Chorňice, ten, do Hóre̬ s*, se natentovávalo na to. Do Jesence, tam bévalo k*, každé mňesic. Než začale̬ plese̬, potom be̬le̬ plese̬ a po plesách ho̬končeňi be̬le̬ šibře̬nke̬, že jo. No, jako to be̬lo ho̬končeňi a potom o̬ž začale̬ zábave̬. F Opatovicih be̬la, póťovi, f každé ďeďiňe to ďeale̬. Jo, to be̬lo furt ňeco, Jesenec, to, to, to. Sme jele̬ ze Šo̬biřova, teda, no, ze Ščepánova a, a staré Batelka na nás čekával, nebo me̬ na ňeho, tade̬, co bévá naproťi Béčárňe, ten, co má to̬, no, z Hóře̬c, Petrovo̬. No, tak mňel nasečenó trávo̬ cepákem, tak nás naházel na fúro̬ a zavezl náz až do Jaromňeře̬c. Jako, viš, s té zábave̬, [1] o̬š sme ho počkale̬, zábava skonče̬la, ja nevim, ve tře̬ a on o̬š tam kolem štvrtéj na ten, náz‿zavezl dom a be̬lo hotovi. To be̬le̬ čase̬, no. A ňikomo̬ ňic neche̬bjelo a fšecko šlo, že jo.

Informátor: Tak tata náz mo̬sel že̬vit celó roďino̬, tak pořiďil nutrije. Tak sme mňele̬ nutrije a mama se starala o te̬ nutrije. A to jako, to je, jako to si pamato̬jo̬. Tam jako z hnojisk[a], mo̬sele̬ tam mňet prosťe aji takovi vane̬. Tam se kópale̬, a to gde̬be̬ be̬le̬ mali, tag be̬le̬, fag jako to be̬lo takovi pjekni. Akorád že to má takové dlóhé ocas jak třeba potkán, že? Ale jako pjekni. Máme s toho aji fotke̬, jak to hlaďi tata, ton*, no, v náro̬či a hlaďi to. A potom jako se to, néhorši jako, tam se to pjestovalo hlavňe kvule̬ koč*, tem koč*, koškám. Jako kuže, že? [Zol] Kara ve̬ko̬povala. Teťko o̬š aňi nevim, ješle̬ se to vubec jako ďeje, nebo ne. Ale to se zabilo, a aš se o̬so̬šele̬, tak se to vezlo negde aji… Nevim, kam to voze̬le̬, ešle̬ do Prosťijova nebo do Olomóce dokonce. Pto‿e, tade̬ f Koňice̬ ve̬ko̬povale̬ jako [1] králiči kuže, že? No, a zaže̬la sem teda aji to, gde̬š se mo̬sele̬ zabijet te̬ nutrije. A to máme aji natočeni. Teť sme s* to nedávno a jako s* viďele̬. Ja řikám: „Muhle̬ be̬ste to dat třeba na internet, [pto‿e] tam só gdovijaki te̬ retro.“ Ale jag vono je to takovi drasticki, jak to ten řezňik prosťe mláťi po té, za tema o̬še̬ma, prosťe jak třeba králika a to, tak to, to tam máme, no.

Informátor: No, tak to mlaďí choďijó, mlaďi choďijó stále, ja, nebo furt, ja. A třeba f Klopinách, tam sme choďile̬ klapat. To be̬lo na Velké pátek, ja, to se choďilo. Ve štvrtek na poledne se začalo, to be̬lo jenom klap, klap, klap, klap, klap. F sobo*, f soboto̬, toto, f pátek večer, na poledne, večer. A f ten pátek ráno, na poledne, vo třech, ja, ješťe na poledne se jenom klap, klap, klap. A na, jako ve tře̬ hoďine̬ to o̬ž be̬lo klap, klap, klapači, ja. A potom se šlo ešče večer a f soboto̬ ráno, jo, a ješče f ten pátek se voďil Jidáš. To se voďil Jidáš. To normálňe do staréch hadru se voblíkl ňegdo. Jako normálňe třeba z vjechtu sláme̬, z vobřisel. Be̬l povázané a to fšelijak, masko̬ mňel. No, a tak se voďil. A potom se vješel. Tam be̬le̬ kadlátke̬, strome̬, tak ve̬skoče̬l, jó, a jak se po̬sťil, tak strhl masko̬. Akoráť, no. A f soboto̬, tam se šlo, to se take̬ jako celá ďeďina proklapalo, jo. Pře̬šlo se na konec, chvilo̬ se počkalo a šlo se ve̬birat za klapáňi. No, to o̬ teho be̬le̬ te̬ řída*, te̬ říkanke̬, že jako zlobil klapáč, jó. Aj se dá na nové, jó. Já ho̬š si to nepamato̬jo̬.

Informátor: Ja mám skóške̬ s tabáko̬. Užasná záležitost, jo? To se takle dá deset ťech, deset špendliku, na to se napichají cigarete̬, zapáli se to, jo, a zjišťuje se barva kóře. Tmavé kóř – špatná cigareta, sfjetlé kóř, modré kóř – viborné tabák. Tmavé popel, špinavé, hňedé – špatné tabák. Svjetlé, bilé, střibrné a tag dále, tak to de, jo? Potom # cho̬ťovi skóške̬ a tag dále. No, jo, jenže to be̬lo jeden tédeň. Dro̬hé tédeň, to bel cigaretové tabák. Pře̬šil dro̬hé tédeň a pan docent Vincenc řiká: „Tak, dámi a pánové, minulí tíden sme mňeli cigaretoví tabák. Dnes máme dimkové tabáki. Posaťte se, vitám vás na přednášce a cvičeňi,“ jo? Bum! A čoveče, mňe ťe to tag zao̬jalo, teťka to be̬le̬ ná*, a von řiká: „A toto je dánské tabák, toto je amerikánské tabák, toto je holancké tabák, toto je viržinije, toto je byr*, ba*, bea*, bárli, jo, toto je kentaki.“ Jo? Teť sme čo̬chale̬. A teť: „Dávéte pozor, teť si bafneme ti tabáki.“ Jo? Užasni, kluci, fakt viňikajíci vjec. Je to srova[n]telni s ťim vínem, z rumem, z viski, s čokoládó, s kávó, užasni. Ja sem pře̬šil za ňim a řikám: „Pane docente, prosim váz, gde se dá kópit tag víborní tabák?“ A on řiká: „No, gde se dá koupid, máš pjed bonú?“ Tenkrát, Tuzeks. Já řikám: „No, gde já bih vzal pjed bonú?“ Řikám: „Vlastňe vim, já skočim za klukama, # čerňochama…“ Čerňoch, en z háčkem. „Za čerňochama, jo, # to be̬h moch.“ „No, tak, tak si zežeň pjed bonu a bješ si do Tuzekso̬ tam nat Svoboďákem a kópiš si tam červenó Amfóro̬.“

Explorátor: Co ste třeba dostávali pod stromečkem o Vánocích? To taki asi nebili ňejaké hrački, nebo ja*, jag dneska bívají tolik…
Informátor: Vité, maminka napekla perňičke̬. No, a o̬ďelala tam ďirko̬ a to sme si povjese̬le̬ na stromek. A nebo střapečke̬. Tak se kópile̬ jako te̬ papirke̬ nebo se nastře̬hale̬. A zamotala se tam kostka cukro̬ a be̬l střapeček. To nebe̬l problém.
Explorátor: Ano, ano. A přímo ňejaké ti dárki pot stromečkem se rozdávali?
Informátor: Co mňele̬, co, co mohli, co mohli dat, to takovi. Jenom bratr, ten bil ve Vídňi, tag nám dovezl naušňice. Takovi dlúhi ňejaki. Jenomže ve škole, jak‿kluci skákali po lavicích, tak ten jeden zapadl tam zrovna ke mňe. A rostrhl mňe # ucho, natrhl, tak naušňice museli ven. A tak potom aš sen si je teprv mohla navlict.

Informátor: Krasle̬ce̬ be̬h řekla, že sme jako neřikale̬, protože me̬ sme barvile̬ f ce̬bo̬le̬ vajička. A aňi, voskem take̬ ne, to aš třeba naše ďecka začale̬ ďelad, že, ale me̬ sme, jako co doma o̬ nás se ďelalo, tag me̬ sme vlasňe nazbirale̬ rostle̬nke̬, # be̬lo dobri, de̬š teda be̬le̬ bili vajička. Což dřiv be̬lo, teťka jako o̬ž začinaji take̬ be̬d nebo vječinó só mimo Vele̬konoce. Ale se na to prosťe navážó rostle̬nke̬, jako ňákí léstke̬, třeba jetel nebo takovi jag de̬š, já nevim, to je jak třeba petržel, takovi hodňe to má střapati listke̬, na jaře de̬š to ve̬leze. Dám to do punčocháče, do silónke̬, zavážo̬ to šňurkó a pak to dám do ce̬bo̬lové… Vlastňe musim mňet šo̬sťi s ce̬bo̬le á do toho to nechám o̬vaře̬d. A pak to vlasňe stahnete a to vám zustane bili ot ťeh rostle̬n, co tam dáte a… Tagže to tak, to sme barvile̬, e̬ ta mama. Ona nemňela ráda, moje mama, třeba te̬ o̬mňeli barve̬, že to vleze do vajička, že pak to vajičko třeba kole̬krád be̬lo e̬ červeni nebo modri, že, tag me̬ sme fag nejvidz barvile̬ f té ce̬bo̬le̬, f té ce̬bo̬lo*, f tim ce̬bo̬lovim šo̬sťi, nó. A já to teda ďelám doteťka.

Explorátor 1: Kolik takovích ješťe liďí teda v Lošťicíh je, co tak, co taghle mluví?
Informátor: No, jako te̬ moje generace, ta, to asi tag devadesát procent o̬mi mluvid hanácke̬. Ale po mňe, nebo já třeba # uš sem vlasňe sviho kluka nenao̬če̬la. Přet‿tim on ve̬rustal do deseťi let o̬ méh roďiču. Ťi na ňeho mluvile̬ hanácke̬, a on se nenao̬če̬l. Jako jo, a já sem na ňeho mluvila česke̬, protože manžel mluvil česke̬. Á, a on se take̬ řikal, já se ste̬ďím, protože, protože se spolužáci jako z náz ďelají srando̬. Jako jo, gdiž mluvime hanácke̬. No, tag jako, to tak pomalo̬ jako tag začalo ve̬mizet. Že, že začale̬ ťi roďiče, jako ta, ta moje generace o̬š o̬če̬d ďecka česke̬. Coš je škoda. A já, já si vubec mat*, si nepama*, muj klug má štiricet pjet let. Já si nepamato̬jo̬, gdo vlasňe mluvi v Lošťecich v jeho vjeko̬ hanácke̬. To uš si nepamato̬jo̬, nebo neznám, tak. Ae te̬ moje generace, ťi starši, to, to jako skoro fšichňi o̬mijó hanácke̬. Ťi púvodňi, co se, co se naroďile̬ v Lošťecich, že, a… Tak ťí uplňe fšichňi o̬mňele̬ hanácke̬.
Explorátor 2: A ve škole ďecka mluvili hanácki mezi sebou?
Informátor: Ťi rodáci. No, no, ve škole, no, právje že jako me̬ sme v*, ve škole, meze̬ sebó jako mluvile̬. Ale o přestáfkách jako hanácke̬, jo. Protože gdiš ňegdo začal, tak automaticke̬ přepne ten mozek. A začne taki čovjek mluvid hanácke̬. A aji paňi učitelka jedna s*, co, co nás mňela do páté třide̬, tak ta mluvila hanácke̬. Tak s ňó de̬š jako mimo školo̬ sme mluvile̬ take̬ hanácke̬, jako gdo o̬mňel. Ona na nás take̬, tagže to be̬lo take̬ fajn.

Explorátor: Do lesa ste si taki choďili hrát?
Informátor: Jó, jó, na borufke̬ sme choďivale̬ z bábí. Nó, na borufke̬, ta náz no̬ťivala. Hrnek, hrnek, ešťe aspoň jeden hrnek trhat. Musele̬ sme každé natrhat aspoň dva hrnke̬. No, ta náz no̬ťila, ale jako jó, čoek to bral jinág, že. Jo, na hřépke̬, tae̬ bévávalo hřépku, diť to be̬lo ve̬hlášeni. Neska to neňi, ťi hřépci tam nésó, to, to… Neska se řiká, že nebo̬dete hledad hřépka, ale bo̬dete hledad les. Nó, je to ták, nó. Protože to je fšecko prič tem kurofcem, že. Nó, jó, na ďectvi ráda spominám, srande̬ sme o̬že̬le̬, fakt fšeckiho, no. To b[e̬]lo pjekni.
Explorátor: Říkala ste, že koupali ste se taki teda f té nádrži.
Informátor: Hm, hm.
Explorátor: A ješťe i ňákí třeba #, asi koupališťe, přimo te* ve mňesťe bi*, bilo ňáki?
Informátor: Ne, ne, to b[e̬]la jenom tá, to je vlasňe hasičská nádrš, že, to je jako… Dneska to viďed neňi, neska je tam postavené betonová zeť přet tim, tagže neska to aňi neviďite. Ale dřif to bévalo obrostli rákosim, tagže se šlo krásňe do rákosi převlict, ňigde ste nemusel choďit se převlikat, do teho rákosi se šlo převlikád, že? Nó, a to náz bévalo plno. A ešťe na jaře, co si spominám, tag na jaře se ďelávala brigáda, že se ta hasičská nádrš ve̬posťila a me̬ sme jako ďecka s kartáčema musele̬ jit, nebo musele̬, me̬ sme šle̬ dobrovolňe, že, a če̬sťile̬ sme zďe̬, jó. S kartáčama se zeškrabávala ta zeď, abe̬ ta hasičská nádrž be̬la če̬stá. Abe̬ se f tim dalo kópat. Ona se naplňila, tam je přitok, přitok potoka, tagže ona se naplňila a vlasňe be̬lo krásňe če̬sťónká voda. # Co ešťe s kamarátkama, akorát si pak ke konco̬ de̬cki spominám, že tam bévale̬, plavávale̬ takovi te̬ mali pijavice. Jéžiš, to, tak to bévalo teda hnusni. Ale nám to nevaďilo, ďeckám. Pokavať, nesmňel čoek zustat stád na misťe, že, jako musel ste furt plavad a furt se hébat, jinag, nó, ale nevaďilo nám to.

Informátor: No, tak toťka v Lo̬ťiňe se držele̬ celé že̬vod, nebo co já pamato̬jo̬, hode̬, že, hode̬ # tam bévale̬ asi tim spusobem, že, že ráno, ráno ot sedmi hoďin prošla dechofka celó ďeďinó, f sedn hoďin ráno jako buďičeg, že, prošle̬ ďeďinó, pak se rozďele̬le̬ na nekole̬k partijí, na dvje na tře̬ partije, jo, a choďile̬ barák po baráko̬, že, ne, prosťe zahrále̬ každimo̬ na přáňí, že, co toto. To se, to se toťka drželo, no, prakticke̬ se to drži ešťe teťka, ale o̬š teho neňi, neňi teho tolik. Ešťe teťka to vlastňe je tade̬. Nastal ten problém, že ňigdo nevi proč, no. Me̬sijó si… Tade̬ be̬le̬ hode̬ de̬cki pravidelňe štrnázd‿dňi po Vele̬konocich, ja. Štrná*, aď be̬le̬ Vele*, Vele̬konoce só podle slunovrata, že, podle tehoto, tak. Ať to be̬lo, gde̬ to be̬lo, prosťe štrnázd‿dňi po Vele̬konocich se toťka slavile̬ hode̬. Přet pár letama negdo rozhodl, že to bo̬de tře̬ tédňe potim. De̬ž zme se ptale̬, no, tó, to až z Vatikáno̬ pře̬šlo, že, oňi na to pře̬šle̬, že to, jó, te̬ s*, f uvozofkách svíčkovi paňimáme̬, jako co toto, s tim pře̬šle̬. Nevim, je mňe to jedno, ale tag jako celkem se ňidz nezmňeňilo. Klasika, že, kolotoče neakí jako to, ale… Ale samozřejmňe o̬š to neňi to, co to bévalo, že, protože de̬ž be̬le̬ hode̬, tak se pozvala # příbuzenstvo, že. Pře̬jele̬ přibuzňi, že, napeklo se, navaře̬lo se, že, šeckiho možniho, ja, poo̬klózelo se, že, před barákem se zametlo, že, teťka na to každé kašle, řiká: to je obecňi, oňi si to zametó, že. Jo, dřif to ňikemo̬ nevaďilo, jesi přet tim domem vlasňim poo̬klózele̬, že. Tagže se dal dum do pořátko̬, že, dalo se okoli do pořátko̬, pře̬zvale̬ se hosťi, že, no, a hodovalo se, že. Ja, mo̬ze̬kanťi, ťi vječinó jak skonče̬le̬, tak se zešle̬ toťka naproťi f té hospoďe, ja, která tehdá ešťe bévala otevřená, že, ot deseťi hoďin na hode̬ nebo aj od‿devíťi. A to o̬š tam le̬ďi šle̬, abe̬ si che̬tle̬ místo, ja. Teťka je to zavřeni až do otpoledne aji na hode̬, ja. Tam se hrálo, tam se tancovalo potom ešťe, ja, f té hospoďe. Nó, jinádž ňidz, no. Teťka o̬š se to neďelá. Teťka [1]. Toťka třeba negde f tech menších ďeďinách, jo, tam to ešťe drží, protože ešťe choďiváme hrád‿dovigde takle, že. Tak vim, že to držijó, že uplňe jako ťi le̬ďi tam že̬jó uplňe jinádž neš toťka. Lo̬ťín, to je taková, to neňi aňi mňesto, aňi ďeďina, jo, to je takovi neco meze̬ tim. Á je toťka, já si tipno̬, osndesát, sendesát pjet procend le̬ďi pře̬sťehovanéh, ja. Hlavňe te̬ paneláke̬, že, to sidlišťe a tag dál. No, a ťí, prosťe jim to nezajímá, že. Tak maksimálňe z ďeckama pře̬ndó k tem kolotočúm, že, jó, a to je fšecko, že.

Informátor: Doma se pekl chleba. Co si tak pamato̬jo̬, takovéch šest pecnu, na tédeň jenom. A choďilo se mlet, ešťe sme jezďile̬ s kravama, je, to si aj já pamato̬jo̬, do Opatovidz do mléna mlet vobili na móko̬ teda. Tagže jako… A to be̬la krásná móka, že jo. A s toho maminka ďe*, zaďelávala na chleba v ďiže, f takové té velké, že jo. Tagže jako be̬lo to tak, čovjek si to pamato̬je, to ešťe be̬lo docela dlóho. Ó̬š sem misim ešče aji choďila, začala choďid‿do škole.
Explorátor: A to ste doma mňeli i pec na to [2]?
Informátor: Jó, jó, jó, mňele̬ sme pec na chleba. To sme mňele̬ te̬ stari kachlovi kamna a f tem be̬lo dvéřka, řikale sme t[e]mo̬ peklo, de̬š maminka do toho vlezla, abe̬ mňela, prosťe do té, na to̬ lopato̬, do té pece, abe̬ to mňela po ro̬ci pjekňe. Na svátke̬ sme tam pekle̬ koláče. Te̬ be̬le̬ hrozňe dobri s toho. Šest takovéch velkéch plechu se do toho vlezlo. Be̬lo to užasni.
Explorátor: To se ta pec asi nejdříf musela ňejako vihřát, ne? Nebo…
Informátor: Jó, jó, jó, to be̬le̬ takoví dlóhí polena. A já nevim, jaki dřevo o̬š to be̬lo. A prosťe to se mo̬selo nechat ros*, rostopit tak akorát, pak se to, maminka to de̬cki s takovéma # vha*, vjetvičkama jedlovéma fšecko pjekňe ve̬metla, abe̬ to be̬lo če̬sti, a tam se teprve pak sázel chleba, že jo. Ze slamňenke̬ se to ve̬klopilo na stúl, pjekňe to ho̬me̬la a na, na tohle a šópla to do pece.
Explorátor: A to ten šesté deň ten bochňík nebil jako tvrdé nebo…?
Informátor: Ne, ne, ne, vono se to peklo z režné móke̬, z že̬tné a von be̬l takové vláčné a tak ten tédeň… Me̬ sme to mivale̬ f té diže zakre̬ti, aňi né, aňi teda nesplesňivjel, aňi nestvrdl. Be̬l, ne že be̬ be̬l uplňe tak mňekóčké, ale, ale be̬l uplňe takové pjekné, že, že se to jedlo jak to. A pak se zas o̬pekl další a… No, be̬lo to a be̬l hrozňe dobré.

Informátor: O̬š teho třiadvacátiho, to se ešťe choďilo do, do práce. Já si pamato̬jo̬, ešťe moje mama, tata né, tata be̬l učitel. Ale mama choďila ešťe dvacátiho štvrtiho do*, dopoledne do práce. Na, na Šťedré deň. A jako ďecko sen to nenáviďela, ten Šťedré den, protože to dopoledne ešťe ta mama be̬la f práce̬. Jo, pa*, pak pře̬jela, fše*, fše*, teť sme mňele̬ nadiktovani. To se muselo ešťe ho̬klózet. V*, ho̬mévat, me̬ sme řikale̬ sťiráňi podlahi, tak to se ho̬mévale̬ zeme̬. A, a to náčeňi se ho̬mévalo. A teť se che̬stalo, tata ďelal teho kapra. A já sen to nenáviďela, protože be̬lo doma moc práce. Jag be̬le̬ ešťe ťi le̬ďi f práce̬, tak pag na ten Šťedré den be̬lo moc práce. Nesťíhalo se to. Bale̬le̬ se te̬ dárke̬. Pamato̬jo̬ si ešťe, teď o̬š to take̬ néňi. Teď o̬š každé doveze stromeg z mňesta z Obi. # Ale já diš sem be̬la ďecko, tak ešťe # muj ďeda, nebo ťi ďedečci, kteři be̬le̬ doma v duchoďe, na Šťedré den ráno šle̬ pro stromeg do lesa. Donesle̬ ho f poledne, že, potajmo̬, abe̬ hajné je, jé neviďel, ne*, neche̬tl. Tak potajmo̬ šle̬ nad ránem. Dore*, donesle̬ dom zamrzlé stromek, vot sňiho̬. Teť f tim obiváko̬ to, to tálo. Tam be̬le̬ kalo̬že vode̬. Je to tak, to tag be̬lo, no. Pag donesle̬ uplňe jiné, protože de̬ž be̬l sňich, závjeje, tag o̬š si nepamatovale̬. On, ďeda de̬cki choďil třeba na podze̬m neak přet tema Vánocema a ve̬tipoval si ten pjekné stromek, abe̬ pro te̬, te̬ jeho vnóčata mňele̬ ten nékrásňéši stromek. Pag na to zapomňel nebo be̬l sňich. Ten stromek nenašel, nenašil. Tak donesl neaki pometlo. Mama nadávala, že je uplňe blbé. Takovi pometlo že nechce. No, toš tak to se ešťe strojil stromek. Aj ten ďeda de̬cki ho̬ náz be̬l. A s tató strojile̬ stromek. Mama pře̬šla s práce, nadávala, že néňi ňidz hotovi. # Tak to be̬l, tak ten Šťedré den be̬l trocho̬ jinak. Teťka uš sme fšeci doma. Vot teho třiadvacátiho a je… Je to vic takovi, já řikám, rozmazleni.

Explorátor: Á do lesa ste choďili zbírat. Co se tam fšechno…?
Informátor: Hřépke̬.
Explorátor: Viborňe.
Informátor: Hřépke̬, male̬ne̬, borufke̬. A vic o̬š po nás naši nechťele̬, ale me̬ sme mňele̬ norme̬. Třeba mo̬siš natrhat tře̬ litre̬ teho. Borufke̬ be̬le̬ mali, to stače̬le̬ tře̬ litre̬. Male̬ne̬ be̬le̬ velki, šest. Litr a pul ten hrnek, takové, jak je plecháč, s tema dvóma o̬chama, tim se provlik špagát, takle se to o̬vázalo a teť sme se vrhle̬ do teho maliňí, jó, jako že… Teť tech komárú a gdečeho a mo̬site to tó ro̬kó tagle zvihat jednó, dro̬hó trhat, no, tak to se nedalo držed hrneg, že? Tak to, to sme jako to. Ae, a na te̬ borufke̬, to sme ale jezďile̬, jako třeba na So̬ché vrch nebo ňekam tam k tem #, prosťe vidz do hor, tech tade̬ ňigdá modz nebe̬lo. Ešťe vostro̬že̬ne̬ potom be̬le̬, ešťe na vostro̬že̬ne̬ sme choďile̬. De̬š se jede na Usof, tak tam ešťe f tim lese bévale̬ vostro̬že̬ne̬. Toš to take̬, to de̬š čoek nenatrhal kibl, tak tam nemo̬sel choďid, že? A te̬ borufke̬, to sme mňele̬ zas takové ten malé plecháček, s tim jednim o̬chem. De̬cki sme dostale̬ takovi šp*, špinavi škaredi stari tepláke̬, že, a taki, a tak sme si tam sedle̬ do toho borufčí a teť se trhalo. Teď be̬lo toli v hrnko̬, to je záklat, to je dobrí. Néhorši zakréd‿dno, pag o̬š to trocho̬ o̬bé*, pře̬bévalo a potom ten vrch furt nešel, abe̬ be̬l tak plnej. No, a tak to máte třea toli, jako po dlóhim trháňi a přesunujete se vo dalši kopec dál, a kruci, zakoplo se vo nejáké krč nebo neco, tak, a plásk a fšecko to leťelo. A ne, a tak potom ten drobek, co tam zvostal, no, to nestoji za to. Tak se sňedl a začlo se ponovo̬. Tagže do lesa sme choďile̬ furt a choďime furt.

Informátor: Mňe be̬lo pjet, pamato̬jo̬ si tag jako… Já nevim, maminka pracovala ve Svinovje f kraviňe a pře̬šla dom, a vlasňe jag vede státňi ot Třebové, že, Mohelňičák a to… Tak prosťe pře̬šla dom a hrozňe plakala, že nás opsaďile̬ jako Rusi tenkrát, že? Oňi vlasňe jele̬ tam s té strane̬ a pře̬šle̬ aji k ňim do kravina a ťi vojáci že nevjeďele̬ jako, co se ďeje nebo já nevim. Pamato̬jo̬ si, tak to vim, že s teho be̬la jakože, takovi špatňi ťi le̬ďi s teho be̬le̬, a potom si pamato̬jo̬ vlasňe, že tade̬ma jezďile̬ přez‿Zavaďilko̬ obrňeni te̬ voze̬. A vojáci a to, že, četňici tenkrát aji o̬ náz be̬le̬, tagže si tak, matňe si to jakože pamato̬jo̬, že prosťe taglek to be̬lo, no. Že ťi vojáci aji prosťe v lese be̬le̬ a dovigde tam, tade̬ na té Zavaďilce, no. Hlavňe na Stříťeže potom. Tam, nevim, co se tam ďelo.

Informátor: To be̬la, převážňe se ďelalo maso, že, e̬ de̬š maso moc nebe̬lo. No, a pak se ďelale̬ švestkovi, kadlátkovi koláčke̬, placke̬, převážňe plač*, placke̬ se ďelale̬. To be̬lo to bramborovi, jako japkovi ťesto a peklo se to na plotňe, na kamnech.
Explorátor: A to se ňejak ešťe potřelo jako sádlem třeba, ta, ta plotna?
Informátor: Ne.
Explorátor: Jako na sucho.
Informátor: Na so̬cho se to ďelalo, a pak jak to be̬lo ho̬pečeni, tak se to potřelo. A to se mohlo sadlem poťerat nebo se ďelale̬ takovi kobléške̬, me̬ sme te̬mo̬ řikale̬. A to mama pekla f tróbje. A pag dala co̬kr a tuk. Enomže máslo moc ne, me̬ sme hodňe masťile̬ tema margarinama. A troško̬ mlika a to sme jedle̬ jako. Bramborovi knedlike̬ sme moc neďelale̬ jako, protože tata to nemňel rát. Ten mňel rát ke̬no̬ti knedlike̬. Jako k zeli nebo k t* omáčce.

Explorátor: A co se takle vařilo bježňe, na objet třeba?
Informátor: Vječinó to, co ste si ve̬pjestoval. Zeli, kapusta, jako jo? Maso gde̬š, tag jednó za tiden, a to v neďelo̬, jo? Ale opravdo̬ jako takové jako špenát, to sme si fšecko pjestovale̬, to neegzistovalo, že be̬hme šle̬ tade̬ do opchodo̬ a kópile̬, to tade̬ prosťe nebe̬lo vubec. To neegzistovalo. A jag vám řikám, do mňesta se jezďilo hlavňe pro tekstil. Auto sme nemňele̬, že, no, tak jak? No. Tagže, jo, takovi knedlike̬, to be̬lo každó chvilo̬, naslatko, každé mňel doma náké ovocné strom. Ořeche̬, jo, tagže de̬š se peklo na Vánoce, tak ste mňel fšecko svi. Maslo se dávalo, abe̬ ve̬drželo. To, ňegdo stlókal, ale me̬ o̬š teda ne. Gde̬se̬ se stlókávalo a dávalo se do sto̬dené vode̬ do sklepa, abe̬ vám ve̬drželo. No. No, a fšecko ste si mo̬sel o̬ďelat. Žádni jit kópit tam takovi trubičke̬ netrubičke̬. To si ješťe já pamato̬jo̬, jak sem je motala. A na to be̬la potřeba dvojka maslo, to znamenalo, že to maslo be̬lo ve státňi rezervje a ono tim skladováňim pozbe̬lo vode̬. Jo, ono b*, ono be̬lo jako to̬ši. To be̬le̬ trubičke̬! A ne jak fče̬l. Fče̬l do toho dávaji, já nevim, co, to neňi vubedz dobri. A só takovi [bleduline̬], já sem ih mňela takovi naskočeni, takovi krásni, potřeni vajičkem zvrcha. Se jenom smále̬, no. A ňigdá ňigdo neodmitl, de̬š k nám pře̬šel, ňigdá.

Explorátor: Na tom polu se tadi pjestovalo co fšechno?
Informátor: Nó, vječinó obili. Obilí a, obilí a, no, a zemáke̬. Brambore̬ teda se, se řiká temo̬ taki. Tagže ze, ze zemákama be̬lo hoďňe práce a, a to obili, protože to se tenkrát s*, s*, stařeček to sekl # kosó, normáňe ro̬čňe, že, tagže to taki nebe̬lo jednodo̬chi, no, s tim bilo taki plno práce. No, a potom, [2] zme be̬le̬ ďecka, jako o̬ž ve škole, tak se choďilo hoďňe do pola na, na brigáde̬ jako, [protože ] to ešťe se fšecko s*, sázelo, te̬ zemáke̬ se sázele̬ ro̬čňe, že, tagže to jenom nám o̬ďelale̬ dráško̬ a me̬ zme lezle̬ po kolenáh a sázele̬ zme to # ro̬čňe, de̬cki taková brigáda # školská. Bilo to taki zajimavi. No, akorát potom ten, ten sat, to, to náz hrozňe mrzelo, že, že nám to, aš to drušstevňíci zabrale̬ tam te̬ pola, tak tam # jim to zavazelo prosťe. Neska, neska se ten trend jako spiš vraci, jako že meze̬ polama se o̬ďelá ňejaké remizeg nebo tak, ale, ale tenkrát to musele̬ be̬t te̬ obrofski láne̬ a, a tak jim to tam zavazelo, te̬ s*, te̬ strome̬, ten, ten obrofské sat střešňové, tak, tag nám to ve̬kácele̬ a, a, a dřevo nám dovezle̬ na, na dvur, takovó hromado̬, tak s tim taki práce, to spracovat potom.
Explorátor: Jaké rúzné zemňeďelské nástroje se používali? Spomenete si, co fše*, s čim fšim se pracovalo?
Informátor: No, nástroje, no, tak hlavňe te̬, s tema koňma sme jezďile̬ s, z žebřiňákem. To je takové ten vus, co, enom s tech prkinek postavené. A tag na tim se névidz jezďilo, a akorád že nebe̬lo gde se schovad na tim, tagže de̬ž zme jele̬ do pola neco sklizet, tak sme kole̬krád zmokle̬, a de̬š se přehnala ňeaká bóřka. Nó, a nástroje, nó, tak kosa se poo̬žévala, hrabje a… Nó, jinak tech, teh nástroju zas tenkrád aš tolig nebe̬lo, no. Mote̬ka a krompádž a nevim, co vic.

Informátor: Na Vele̬konoce, te̬ já nemám ráda. To je, na te̬ nespominám modz dobře. Protože já de̬cki…
Explorátor: Museli ste bíd doma, že?
Informátor: Ano, de̬cki sme dostale̬ mlato̬… Takovi jako tradičňi, že, na té ďeďiňe, no.
Explorátor: A choďi se do dneška? Jako dodržuje se to ve Střeňi, nebo n*, nevim, jestli víte?
Informátor: A tag jo, tam na té menči ďeďiňe jo. Tam jako je to takovi vic, vic takovi, takovi roďini, že, tam se znají fšichňi, nebo toto… Toť, toď aš f tim Šťepánovje jako… Neňi to, neňi to takovi.
Explorátor: Tadi uš prej tolig ne, no, říkali mi aji paňi, co tu bili přet‿tim.
Informátor: To de pár ďecek ňejakéh, ale ne to, moc se to o̬ž nejak… Klapat choďijó teda, toťka jako, že, s ťema, z řechtačkama, ale moc to, modz o̬š se to nedodržo̬je.

Informátor: Je pravda, že tohlen, že maso bévalo tak soboto̬ a nebo neďelo̬, že nebe̬lo každé deň maso. A hodňe se ďelale̬, hodňe se ďelale̬ omáčke̬ rúzni, hodolanská omáčka, guláše. Já si spominám, že bévala anglická v opchoďe. Ale to se nedá s tó dnešňi anglickó vubec srovnat. To fag be̬la anglická, to be̬lo d*, to be̬la hrozňe dobrá. A hodňe se dá*, co… Ď*, ďelalo se hodňe ko̬řata, králéke̬, že, každé pjestoval králéke̬, slipke̬. Tagže, tagže te̬ slepiči omáčke̬, ko̬ře na paprice a takle. A hodňe, hodňe to, hodňe be̬le̬ šléške̬ z makem, bo̬chťičke̬ s krémem. Co ješťe? Jenom tak, já sem třeba milovala jenom zemáke̬ s kéškó a máslo. To be̬lo super.

Explorátor: No, a gdiš vaši roďiče mňeli ňejaké to hospodářství, tak museli jít s ťím do drušstva, f ťech padesátích letech?
Informátor: Musele̬ jíd, no, napřeď be̬le̬ až do teho padesátiho osmiho roko̬, kole̬k já sem mňela, dvanást let, tak asi do teho padesátiho osmiho furt se držele̬ a nechťele̬ jid do društva. No, a tak to be̬le̬ sami takovi probléme̬, protože musele̬, že, dávat # ňejáki to, já nevim, tenkrát podle teho, kole̬g be̬lo pole a pole* kole̬g be̬lo dobe̬tka, tak musele̬ odváďet vlastňe státo̬, že. Tagže vono jim moc nezbejvalo. No, a mama tenkrát prosťe, o̬š to jakse̬ ňejag nemuhla snášet, tak pak se domlo̬vile̬, že teda f tim padesátim osmim roce, že do teho drušstva fstópijó. A to be̬lo takovi, no, taková zmňena tam be̬la. Nejhorši be̬lo rozho*, rozlóče̬t se s tim dobe̬tkem, že, protože vlasňe pro tato̬ be̬le̬ néhorši koňe, abe̬ je dal do teho drušstva, te̬ koňe, že. A mama prosťe, ta o̬š se s tim smiře̬la. Řikala: „Nebo̬do̬ muset furt choďid do teho chliva a na pole a to.“ Tak že si vodďelá třeba to̬ smňeno̬ f kraviňe a pag bo̬de mňet volno. Toš na raňi choďila brzo, ale mňela otpoledne volno, že.

Informátor: Prosťe choďilo se po ďeďiňe a rozhazovale̬ kvitka. Jak se to menovalo? K ťem voltářum svatém. To be̬lo teda hoďňe, no, o̬ naz na ďeďiňe f Třešťe̬ňe. Tam o̬ každiho teho statko̬ de̬cke̬ postavile̬ ten ultář jako svaté.
Explorátor: Ahá.
Informátor: Boži ťelo. No, ale jináč, Boži ťelo se to menovalo.
Explorátor: Ano, ano.
Informátor: Choďile̬ s takovéma, co se nesle̬ každé. No, a pruvot, ale na to choďile̬ celá ďeďina. To se [1] začalo f kostele a tak se vobešle̬ fšecke̬ te̬ voltáře. A ťi sedláci, keré mňel hesči ten oltář, tak meze̬ sebó tak sóťeže̬le̬. A to se menovalo Boži ťelo. No, a pak se ešče choďile̬, teda za mého mladiho teda, jako do poli k ťem kaple̬čkám starém, choďile̬ jako take̬ teda prúvode̬ s kchostela. No, ale to o̬ž za mňe choďile̬ sami stari babičke̬. To o̬š právje be̬lo potom take̬ zakázani.

Informátor: Ale mňe se strašňe libile̬, de̬ž be̬le̬ ostatke̬. Muj taťineg be̬le̬ velké hasič. A f té h*, ha* á pořádale̬, be̬l kulturňi jako. A pořádale̬ se ostatke̬. Ale to be̬le̬ ostatke̬ tře̬ dňi jako. Bilo to neďela, ponďeli, uteri. V neďelo̬ se každé, jako sedláci, jako, to‿e jasni, že mňele̬ právo doma jako. O̬ďeale̬ takovó jagde̬ž hosťino̬. Me̬ zme f krojich, já sem dva roke̬ tanče̬la jako Hanačka f krojich. A to se, tanče̬l aji muj brácha, [aji] o sedn let starši, o̬š se to jako tahlo, jako te̬ tradice. O*, jako oblikale̬ sme se do krojú s chlapcama. Prúvodem zme šle̬ k temo̬ sedlákovi jako pro ten, jako pro ten #… Si spomeno̬. Nó, dobri. A ježišmarja. No, a tam se šlo, tam mňele̬ póščeňi jako. A on ten re̬chtář jako, pře̬šil rechtář jako… Právo! Právo, to be̬la # meč a na tim mečo̬ be̬le̬ nastrojeni, jako [n]aškrobeni be̬le̬ jako takovi so̬kňe, že, o̬vázani do pantli jako. A on, t*, to právo be̬lo tam jako, tak ten, ten tim pruvodem šle̬. Ten re̬chtář žádal teho, tak potom se teda jako, tam se seďelo chvilečko̬. A pak se šlo na sokolovňo̬. Tam se jako, be̬le̬ zve̬ke̬ jako, seďelo se na, na tim, na pódijum. Tam be̬l re̬chtář a ťi, dovijaci ťi… A tam se prosťe #, teď, no, sranda be̬la. A f ponďeli s* be̬la zábava a f uteri večir se pochovávala basa. Se pochovávala basa. To be̬lo sna[ď] ňékrásňéši ze fšeckéch ťeh ostatku, to srando̬, jag jo̬, to baso̬ pochovávale̬. Jak plakale̬ a to. To be̬lo tře̬ dňi, co já si pamato̬jo̬ od ďectvi jako, o̬ž de̬š [sem] be̬la ješče malá, tak to se furt‿tahlo. Právje a to be̬lo nékrásňéši na té ďeďiňe. Vlasňe tře̬ dňi se to vlasňe tahlo, že.

Explorátor: Co se třeba u váz doma tradičňe vařilo a peklo?
Informátor: Nó, tak maminka be̬la dobrá ko̬chařka, to teda musim řidz, že ja. No, ale, ale vařilo se, no, vařilo se vječinó z móke̬, že. Maso se nevařilo ve fšedňí deň. To se vařilo akoráď v ne*, # v neďelo̬, no. Nebo gde̬ž be̬la ňejáká ta drúbež, že. Třeba se #, jak se řikalo, nasazovale̬ se, kvočna se nasaďila, že, na vajíčka, no. A be̬le̬ ko̬řátka. No, fšecke̬ nebe̬le̬ slepičke̬, že, ňekteré be̬li kohótce̬. No, tak to se zabíjelo potom a, a to se… Anebo tak vječinó, no. A co si pamatujo̬, potom uš s*, to uš sem be̬la, to už be̬lo f tech padesátéh letech, tak to be̬lo strašňe málo masa. To se maso dávalo na, na osobu. Třeba me̬ sme be̬li, protože sestra pak se o̬ž vdala, a me̬ sme be̬li tří jenom. Vona se votsťehovala do Blanska a me̬ sme be̬li tří jenom. No, tag me̬ sme třeba dostali třiced‿deka masa na to̬ neďelo̬, no. Tagže vono se s toho nedale̬ ďelad žádni zázrake̬, že, no. Ale de*, třeba právje ho̬ tech sósedú, tam ih be̬lo hodňe. Voňi mňeli sedum ďecek, tagže… A pokaždi pro maso třeba nešli. No, tag zasé sme si třeba vzali maso na ňe, tagže se, se dalo ňeco ho̬vařit, no. A jináč, no, tak lívance, knedle, no, co, co se dalo, tak, tak sme mívali, no, lámaní. Koláčke̬, de̬ž be̬le̬ kadlátke̬, koláčke̬ s kadlátkama, no. Pekle̬ se koláče ňejáki, jako bo̬chte̬ takoví, no. A k tomu se ho̬vařila polífka a be̬l vobjet, no.

Informátor: Přišel řezňig, že, a co já si pa*, pamatujo̬, tak to bilo, že napřet se to pichalo, jo? To prase se uvázalo provazem za nohu, za zadňí, jo? A ten řezňik to jako stahl, to vite, že tam jih muselo bid vidz vokolo, jo, a von pichl a podřezal mo̬ krk, jo? Ale pag už dál, pag uš se to zase střílelo. Mňel takovó, já nevim, takovó jakósi tohle a střílel tadi jako do teho. No, a pak se to povjese̬lo, že jo, a napřeť se to teda vopaře̬lo. Vopaře̬lo, te̬ chlo̬pe̬ se, jag bich temo̬ řekla, že se to zedřelo takovéma, takovéma… No a, jo. Pak se to povjese̬lo, že, meze̬ fo̬tra, nebo na fo̬tra, tak, a, a rozřezalo se to a pak se… Kotel na dvoře, že, u*, uvařilo, no, a ďelali se te̬ jelita a jitrňice, no. Kref jako se musela chitnóď, že, do teho hrnca a musela se míchad, abi se to nesrazilo, a pak se s teho ďelala ta bóřka. No, jako, a popíjelo se, že, ho̬ teho, že jo, no, to se muselo, že jo?

Informátor: Ja, mňele̬ zme, mivale̬ zme kozo̬, negdi aji dvje. A maminka to o̬mňele̬ spracovat, dokonca aji, aji o̬ďelale̬ hro̬tko̬ másla, no, ale toš to be̬la malinká hro̬dečka, že? Tot, s teho pár litru, teho nebe̬lo moc. No, a pag zme mivale̬ prase aji. No, a toš to, to, to be̬la chlóba hospode̬ňe ko*, jag ho ve̬krmi. A tag me̬ zme jenom hleďele̬, maminka toho mňele̬ de̬cki zmňeře̬t, tag jag de̬š se ve̬počitává asi objem válca, že? Metrem kréčofskim p* délko̬ od, od hlave̬ po ocáseg. A, a dokola. A teť to spočitale̬ a kole̬g, ešle̬ o̬š se to ve̬plaťi to zabit. No, toš to ot poďiváňi b*, b*, be̬lo vi*,viďet, ž*, jag je to asi velki, že. No, a tak pak se to zabilo. To de̬cki zme mňele̬ řezňika neakiho a on, [vobedz] zme poskakovale̬ kolem, že, a, a… Pak se na kotle̬ vaře̬lo a, no, tak nevim, co. Slipke̬ mivale̬, ho̬se̬, ho̬se̬ zme mivale̬. A dokonca s*, si pamato̬jo̬, že zme… Maminka mňele̬ ho̬so̬, co snášela dvakrát jakse̬. Ja nevim, ešle̬ to be̬lo neag vijímečni, ale tag mňela domlo̬veni, že to̬ prvňi snáško̬, že nekemo̬ dá, neaké paňmámňe. A, a že te̬ dro̬hi be̬zme si nechale̬. Enomže tá to odřekla, tag zme mňele̬ vám dvaced ho̬si. Na dvorečko̬ tag jag je toť toto, aňi možná né. A teť to be̬lo, no, tag o̬že̬vile̬ to skrátka. Tak s teho, co zme s teho pola mňele̬, te̬ erteple a, a řepa tam be̬la. No, toš… Tak sme potom jedle̬ celé podze̬m ho̬su, aš nám to lezlo krkem.